Moravské pole

Zrada, toť základ státu,
ať oděná do ornátu,
nebo světské tuniky

Nespočetné průniky,
země zvící velmoci,
záhy padne do noci,
až ji závist prokleje

Řím chce staré koleje,
místo krále z železa,
kdekdo před ním podlézá,
přitom šilhá do Vídně,
zrada chutná ohyzdně,
pachuť předčí provize

Zem se žene do krize,
šlechta lační po statku,

zbyde jen pár ostatků,
malost dýchá na věky,
slepě kulhá do „mekky“ –
zaprodat se za žvanec

Padlý Kristův vyslanec,
jenž se vymkl z tradice,
smrt, co čeká dědice,
strmý pád a náhrobky,
po výsluní do kobky,
chlad a ticho kamene

Od světcova ramene
odráží se knězův hlas:
Bohemia? Was ist das? –
předzvěst příštích staletí

Národ, který naletí
stokrát, znovu ohne se,
čas, co velké odnese,
aby malí přežili