Zlomená...

 

Ze ztráty sama sebe zůstala ponořená do tmy zahalené tichem,

v přítomnosti muže, jež ji činil nešťastnou a její oči - 

dříve ukrývající světla nejjasnějších hvězd, nyní zejí prázdnotou. 

 

Marně se snaží napravit chybu - v den, kdy podala ruku tomu, 

jež uvrhl její tělo i duši do temnoty a připoutal jí okovy tak silnými, 

že při sebemenším pohybu, pouta rozdírají ruce i nohy do krve. 

 

A její srdce - zlomené a nevyužité, hledá lásku i v poutech, 

a snaha vyčerpává - jak motýl mávajíc křídly smočenými v kalužích, 

Tak i ona, snaží se pohnout, jedním nebo druhým směrem. 

 

Drží ji okovy, do niž se nechala sama připoutat. 

Protože otevřít srdce bylo ještě bolestnější, než vězení.

Volí ze dvou možností - první je děsivá, a druhá ještě horší.

 

Snad zvolí lásku místo strachu, snad v tichu najde klid. 

Hvězdy svítí skrze oči, jen není vidět jich. Srdce,  jež okovy rozbily, 

slepí se ve chvíli jejího rozhodnutí.

 

 

---