Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sejedno.. dvě
Autor
martinez
soutěžní zadání znělo: napiš prozaický text, bez omezení formy a délky, pro který bude inspirací níže vložená fotka..
Stál v tmách, sám a nevěděl. Nevěděl, kterým směrem je domov, ani kdo tam čeká, Jestli tam někdo čeká. Nevěděl, proč tam není, ani jestli tam být chce. Nevěděl, proč ho tak strašně bolí hlava. A najednou mu v ní začalo svítat – byl, vlastně pil u Slunce. Nebo u Dvou?!
foto: Zaky (Litweb, Poeta)
13 názorů
U dvou slunců je odtud poměrně daleko, zejména ve stavu, kdy si nelze vybavit základní fakta... alet entex tík semilí bít IP
no, já zas ze sebe momentálně nic delšího nedostanu, tak aspoň 50 slov :o)
málokdy je koment 2x tak dlouhý jako dílko samo :o)
díky za zamyšlení se..
i za zastavení se tu
Na tom místě se prodávala Katka z dokumentu Heleny Třeštíkové. Slunce tenkrát nesvítilo, byla tma, noc, obyčejná pražská noc. Kdekdo ji zval do taxíku, tu vcelku obyčejnou heroinistku ze dna. Ze dna do taxíku, to sice nezní jako třeba z teplé vany do peřinky, ale životní cesty se s věkem mění. I Katka kdysi putovala dětskými drahami. Možná právě před tím novorenesančním domem se můžeme společně s Katkou zamyslet, jak to je s renesancí v životech nestavěných na pevných základech z kamenů. Renesance nepřicházejí, proto si je připomínáme na nábřežích, necháváme jimi prosvítat slunce. I když nad hlavami, docela lidskými hlavami, bez zlatých korun a žulových stěn, už jdou mračna.
díky vám tu :o)
a (nejen) pro petra devátého: příběhy na padesát slov