~~PRINTed FICTION~~

- amatérské historky z pismackeho podsveti

Písmák: k 2002-02-11, 04:03:01 …rozjetá loď a zároveň útočiště (nikoliv však po vzoru Titanicu a nikoliv začínající projekt!), disponující 4 736ti autory a autorkami, 31 092 díly (nikoliv náhradními, pozn. autorky), neuvěřitelnými 371 492 kritikami a s neskutečným počtem 126 863 tipy

Písmák je nejčastěji vnímán jako amatérský literární server, nikoliv jako alternativní způsob léčby závislosti na hazardních hrách. Ačkoliv jakýkoli způsob výskytu závislosti zde zcela vyloučit nelze.

Fikce: ž. výmysl, představa, zdání, smyšlenka; myšlenková konstrukce děje n. stavu, který ve skutečnosti neexistuje.

Konstantinidisová: Not found.

     Tajemné společenstvo u stolu umístěného v nenápadném levém rohu zadní místnosti tohoto restauračního zařízení. Přísné výrazy zdejšího intelektuálního osazenstva umocňuje svíce přilepená k láhvi již dávno dopitého modrého portugala. Jediný lidským zrakem rozpoznatelný pohyb jsou stíny v jejich intelektem dobytých obličejích, stíny, které nevědomky avšak zcela úmyslně, myslíc si to, rozhýbávají svými konstantními výdechy, vzdechy a nádechy. Ani zornička jednoho z nich se nepohne. Ani jedna brva. Jakoby se zde, u tohoto stolu, zastavil čas, tedy do té doby než…

     Kousek od nich, přesně naproti, v pravém rohu setmělé zděné místnosti se to jazykem jen hemží… Vulgárním jazykem!, protestoval by onen z jednich záhadných inťoušků. Tento způsob komunikace zdá se mi býti jaksi francouzským… (pozn. pozorovatele)

On: Na to zapomeň, kotě…

Ona: Neříkej mi kotě, kocourku… víš, co si o tobě myslím?? …že nejsi nic jinýho než kus sraba… Pche!, zloděj amatér…

On: Stýská se ti snad po tom vopravdovým džobu…?

Ona: Nesejde na tom, jestli se mi stejská nebo ne… jde tu o to, že jsme se narodili pro skutečnej džob a né pro tohle placání v nudě… kocourku

On: nevím, o čem to mluvíš…

Ona:… moc dobře víš, o čem mluvím, lásko!

On: samas chtěla pohodlí … prácičku v teple… žádný zbraně, zabíjení a tak… zdrhání a …

Ona: …a co když to chci zpátky?

On: …mrzí tě snad tvůj život?

Ona: … ne, králíčku, nudí mě …rozumíš?? NUDÍ…

On: dobře… projedem si to ještě jednou… oukej, bejby?

Takže… začínáme tržnicema s rákosím plnýho Rákosníčků …jako je tvůj fotr… soráč bejby… daří se, daří se docela slušně… jenže jsme mladý…a bez auta, bez slušnýho bydlení… tak chceme víc… ambiciózní mladej párek…může bejt vůbec něco horšího?? (zvyšuje hlas) tak trajnem poštu… kde se mi pozvracíš strachy před pokladní, který držím pod kozou W and W universální sekáček… nicméně… NICMÉNĚ… situaci jako správnej chlap zvládnu… zvracíš ještě čtyři dny potom a pak prostě proneseš CHCI REPETE, drahoušku… a já jsem hodnej kluk a tak do toho jdu znova… a je to stejný… potřetí a počtvrtý tě nacpu kinedrilem …pro jistotu… a ty chceš ještě.. JEŠTĚ … Řeknu si oukej, miluju ji, budu hodnej kluk… chceš banku, říkám si OUKEJ… tentokrát MĚ, ale pozvracíš přímo před pokladníkem, kerýmu obmotávám imitačkou koule… pobliješ MĚ… přede všema… řeknu si .. no nic; miluju ji, budu hodnej kluk… nezastřelím jí… ne teď… a pak narazím na takovej dobrej džob… kde jenom sedíš u compíka a střílíš chudinky slepice krysou s optickým snímačem za posranejch čtrnáct stovek… zatímco já ve vedlejší místnosti heckuju… respective… pracuju pro lidi, který prostě nemůžou rozdejchat ty druhý lidi…chápeš.. co tím myslím???… ty si tam sedíš půl roku a střílíš si tam ty slepice a občas i ňáký ty nácky tou pitomou myší za posranejch ČTRNÁCT STOVEK… zatímco já sedím vedle a vydělám ty posraný prachy tím, že píšu nějaký ZASRANÝ BÁSNIČKY…! …kotě, říkám si, jo proč ne, rozmnožuju svýho ducha…, kolaborace… nasírám naprosto nevědomky pár lidí milujících nade všechno literaturu…a proč??? Protože mi za to jejich konkurence prostě zaplatí…!!! mám jí rád, miluju ji… to do konce svýho … ehhm.. života zvládnu… a tak držím hubu a ani tě nebiju… a ty víš… TY MOC DOBŘE VÍŠ..jak bych to udělal rád… a ty mi teď TADY řekneš… že chceš nějakou akci, nějaký vzrůšo…

Ona: Víš co mi připomínáš, když takhle žvatláš, ty můj žvatlíšku?

On: Vypadám jak citlivka s bolavejma kuličkama … jo… takhle mluvím a takhle se právě teď i cejtím…

On: fajn, kocourku, už to ode mě nikdy neuslyšíš, platí? Protože už NIKDY nebudu mluvit o těhle věcech… jasný?

Ona: Naposled… jenom se vrátit na pár minut zpátky… lásko… vidět ty zasraný lidi srát do svejch vlastních zasranejch nažehlenejch kalhot…

(otáčí se do druhého rohu, směrem k záhadnému kroužku neobvykle tichých lidí)

Ona: …co si o nich myslíš? …že snad nepotřebujou krapec probudit do týhle reality? …krapec pošimrat za ouškem a nakopnout do prdele? Copak jim, lásko…, nechceš dát něco NAPROSTO NE-ZA-PO-ME-NU-TEL-NÝ-HO??

On: (fascinovaně napodobuje její hlas…) NE-ZA-PO-ME-NU-TEL-NÝ-HO??

Stále on: …máš snad na mysli NĚCO, o čem by mohli vyprávět s plenama pod prdelí svejm pravnoučátkům?

Ona: Přesně to mám na mysli, LÁSKO.

…

On: teď a tady?

Ona: … jo

On: a co chceš vzít, koťátko?

Stále ona: jestli tě napadla ta kasa, tak na tu zapomeň… to máš… čtyři, pět.. víc ne… LÁSKO.. co tu vidíš?

On: pár upjatejch teploušků s mozkama… kotě, nic víc.. co vidíš ty?

Ona: co mívá u sebe normální teploušek s mozkem?? …copak takovej předvařenej inťouš může mít u sebe kromě svýho předvařenýho mozečku?

Ona: ano lásko… mobil… hodně iňťoušků… hodně intoušsejch mobilů…

On: miluju tě… kočičko!

Ona: miluju tě… wocásku!

Stále ona: vem si kasu a celej předek.. já zvládnu tady ty sekťáčky…

On: dej mi pusu, kočičko…!

Ona: tak TEĎ!!

Wocásek vstane tak prudce až převrhne stůl daleko před sebe. Všechno sklo položené doposavaď na stole padá a dotváří jedinečnou hudební kulisu této chvíle.

Wocásek až hystericky zakřičí na celou restauraci uvrženou právě do transparentního ticha: Vobě ruce vzhůru děcka, tohle je přepadení a poslední den vašich promařenejch životů!!!

Kočička: …a mobily s prachama na stůl!!!