Dobré skutky ...

... mají býti po zásluze potrestány!!

   Ráno, během čekání na koupelnu (vzhledem k faktu, že bydlím v bytě s dvěma gayema, je čekání na koupelnu otázka cca 40min.:-)), sem se rozhodla, že si "chvilku" čekání zkrátím nějakým tím oduševnělým amrickým filmem. Vzhledem k značné ranní otupělosti sem poslepu našátrala první, co bylo po ruce. Což k mé (pozdější) smůle byl jakýsi doják, u kterého by nejedna hormony zmítaná puberťačka probulela celej kartón šnuptychlů ... Já, sice postpubertální děvče, znavené prázdninovým nočně-alkoholickým režimem, sem se z něj rozhodla něco odnést. Pointa filmu byla jasná ihned po odeznění úvodní melodie, dialogy natolik reálné jako zelený jednorožec plující Vltavou na kosatce, a o výkonech "herců" by se styděli mluvit i ve Zlatých malinách ... Nicméně, "posláním" filmu bylo - Dobrými skutky spasme svět! (Bůh žehnej Americe, nebo spíš americkým scénáristům)

   Vzhledem k tomu, že měsíc prázdnin je za mnou a jeho náplň se mi z mé paměti vytratil kamsi do neznáma, měla sem chuť obměnit každodenní rutinu - vstávání na oběd, válení se na sluníčku (je-li k dostání), nicnedělání, svačina, nicnedělání, svačina, posvačinový odpočinek, nicnedělání, večerní pivní/vínové (dle slev v sekci Alkohol v Albertu) dýchánky ... Opojena myšlenkou filmu sem se jala dělat dobré skutky ... Já blbá!!

    Mohlo mi to dojít už na počátku, že tohle nebyl zrovna můj nejlepčejší nápad. Začalo TO hned prvním Dobrým skutkem (dále jen "DS" - šetříme místo i Vaše oči). Přichystám gayskému obyvatelstvu naší "haciendy" snídani. Představa opravdu duši obohacující, nicméně výsledek naprosto destruktivní. Stálo mě to tři vzorky mých otisků prstů. Ty zůstali přiškvařené na pánvičce spolu s vajíčkama. Cca 1 decku krve, jež sem nedobrovolně zanechala na kuchyňském noži po lítém boji s okoralým chlebem. Palec dolní končetiny pohmožděný od talíře, který měl zrovna letecký den a moje mastné ruce ho od jeho harakiri pádu nedokázali zachránit. Tričko zničené směsí oleje, vajec a krve. Levé obočí sežahlé ohněm, kuchyň navždy kontaminovaná smradem z připálené snídaně ... 

   Stane se, ale důležité, jak by jistě řekl i ten prepubertální hošík z oného filmu, důležité je neztrácet víru! Ranní dávka DS se tedy příliš nezdařila, ale aspoň sem tím smradem z kuchyně vypudila gaye ze sprchy:-)) Pokračujeme jízdou v MHD. Páč tady znatelně zesláblo moje odhodlání pro DS. Objekt číslo 1 - matka s kočárkem. Inu je mou povinností jí pomoci do tramvaje. Ovšem cena byla vysoká - skříplej malíček do kočárku, menší dávka bolesti a notný pocit neschopnosti. Objekt č.2 - seniorka o holi. Člověk by si řekl, že u tohohle se snad nedá nic zkazit. Omyl, dá. Stačí se hbitě zvednout, aniž by to občan nad vámi stojí čekal, narazit si hlavu o jeho otevřenou knihu, v nastalém šoku babku drknout loktem do žeber a na závěr, který je vskutku fenomenální, se zapomenout chytnou před rozjezdem soupravy. Gravitace a zákon akce a reakce se postará o zbytek.  Škody vzniklé při výkonu DS značně převyšující jejich záměr.

   Jak by má drahá matka řekla, sem tvrdá palice po svym otci. Prostě to nevzdám, dokud neudělám pár dobrých skutků ... Nebo aspoň pár dobrých skutků, které by nebyly doprovázeny katastrofami. Ale abych Vás nezdržovala, dáme to ve zkratce. V obchoďáku mě tenhle přiblblej nápad s DS stál ruplý kalhoty. Jelikož sem cítila potřebu zvednout ženě v pokročilém stádiu těhotenství dvacku, co jí spadla při placení. Míra trapnosti momentu byla umocněna o to, že sem zrovna neměla lepší kalhotky, než ty s růžovýma třešničkama, které mi ale už delší dobu notně utlačují oplácanou zadnici. Lidé odvraceli zraky, psychicky odolnější jedinci narychlo hledali Iphony a sdíleli na Fb. 

    Cestou domů, jež sem odvážně zvolila po chodníku, nikoli kanálama, jak by se na prasknutý kalhoty na zadku slušelo, dostalo mé odhodlání ke konání DS finální KO. Děcka v parku čutala z vesela do meruny, která se jim (zřejmě nějakou krutou boží ironií) zakutála až ke mě. Mé tělo zmordované neúspěchy, fyzickou bolestí a ztrátou sebeúcty osvítilo přeživší světlo mého ranního předsevzetí. Z posledních sil sem se vydala k míči a s největší opatrností, aby se mi "zadková" díra eště víc nerozjela a mě duchapřítomné matky nenařkly z mravního ohrožování mládeže, sem čutla do balónu. Myslím, že i největšímu ignoranstkému čtenářovi musí být jasné, že se muselo něco po... pokazit. Ono totiž, vážení, bálón byl sice dopraven zpět do hloučku juchajících dětí, ale moje čerstvě vypraná Adidaska zaznamenala dosti fekální střet. V rámci zatemnění mého zmordovaného mozku, sem si samozřejmě nevšimla rozsáhlého exkrementu ... Což dosud nechápu, jelikož byl natolik obrovský, že ho musela z vesmíru zaznamenat i NASA. 

   Sečteno, podtrženo. Žádné americké filmy po dobu nejméně 12 měsíců, po kterou bude trvat moje sezení u psychologa. Poučení pro mou tvrdou palici, že co se sere od rána, se bude srát i po zbytek dne. A hlavně Žádné "Dobré skutky" ... Vracím se zpět k předchozímu programu prázdnin. Spálené konečky prstů si zchladim při držení vychlazeného piva. K jídlu si budu dávat pouze potraviny, na jejichž přípravu není třeba sporáku, nože nebo minimální koordinace pohybů, tudíž jogurt a zamražené UHO od matky. A z gauče mě zvedne tak maximálně výprodej v oddělení sladkostí, zástup sexy miliardářů za dveřma, nebo jeřáb zvedající mé zdevastované tělo.