Hrdina

Dlouze a mlčky. 

Více než kdy jindy jsem v poslední době přemýšlel o tom, jak by asi tak vypadal pěkně pohromadě kompletní seznam věcí, které jsem během posledních deseti let posral. 

Věci které jsem nedokončil, nestihl, zapomněl, slíbil a nesplnil, domluvil ale nezařídil, věci které jsem nezvládl, nepochopil - nebo nechtěl pochopit, a spoustu dalších, které jsem mohl nějak ovlivnit ale nestalo se tak.

Všechny tyto zápory společně s jejich stvořitelem nedávno oslavily desáté výročí plnoletosti a to oslavou tak bujarou, že se zrovna zařadila na samotný vrchol onoho imaginárního seznamu.

Tehdy jsem se zařekl že pokud by se mi někdy podařilo tento vrchol překonat, zajdu na magistrát odevzdat svůj rodný list. Vlastně jsem jej tam chtěl odnést již ono sobotní ráno, ale venku sotva svítalo a já byl zcela zaneprázdněn nákupem sušenky na jedné benzinové stanici.

Svéprávnost získá každý mladistvý osmnácti lety nenáročné spolupráce s okolím. Stačí že si umíte zavázat tkaničky, číst v jízdních řádech a psát aspoň trochu - hlavně ne po zdech. Očekává se od vás že jste si již osvojili používání slov děkuji a prosím, a současně s tím si vytvořili představu jak vypadá dobro a jak zlo - a naučili se je rozlišovat. Dostanete právo volit, což zní super - takhle ve dvou slovech. Ve skutečnosti ale dostanete právo volit pouze mezi tím zda byste upřednostnili pána v modré kravatě, oproti plešatému s motýlkem.

Když už nic jiného, díky všem těm starým pánům kteří se usmívají z předvolebních plakátů máte aspoň jasnou představu jak by vypadaly tabla, kdyby je kromě středních škol vystavovaly i domovy důchodců.

Co se týče vašich vnitřních záležitostí, zde příliš možností volby není. Sexuální orientaci, počet končetin, datum narození, to jestli ztratíte doklady nebo ne. Člověk má chuť s tím praštit zrovna v momentě kdy si uvědomí že i v případě smrti jsou možnosti značně omezené, a je velice smutné zjištění, že jediné místo kde se to snaží nějak dohnat s nabídkou je pult lahůdek ve vašem lokálním Tescu. 

Kdyby se vám někdy chtělo, zkuste si místo nákupního seznamu sepsat seznam věcí, které děláte špatně. Doporučuju jako při demonstracích napsat vše na velké bílé prostěradlo či plátno, a zavázat hezky okolo krku - jako plášť. Nevadí když bude počmáraný, zašlý a potrhaný, jde o to aby posloužil účelům. Pláště nepodléhají módním trendům, což je věc ze které těží většina superhrdinů, takže si nemusí lámat hlavu s tím že nosí pořád jedno a to samé oblečení. Vedle nesmrtelnosti je to jedna z výhod které mají oproti nám smrtelníkům.

Pouze létající ocelový muž si může dovolit plášť červený na který se nedá psát, nemá co - vždyť nedělá špatná rozhodnutí. Je to superhrdina. Superhrdinové zahraňují svět a záchrana světa je prostě za každých okolností výborný nápad.

I mezi smrtelníky se najdou Mirkové Dušínové kteří seznam špatných rozhodnutí nevlastní vůbec - a pokud ano, jedná se o tak sněhobíle prázdný papír, že kdyby se nalepil na bělenou zeď jako plakát, už by jej nikdo nikdy nenašel. Já mezi tyto ryzí duše nepatřím, moje čest o panenství přišla již dávno. Dnes již není důležité zda jsem byl vinen či nevinen, označen jako aktér či spolupachatel, chycen při činu nebo zastaven ve stádiu pokusu.

Když se tahají zápalky, není rozdíl v tom zda si krátkou sirku vytáhnete, nebo na vás zbyde. 

Stejně jako všechno dobré či špatné, dříve či později, se i ta nejkratší zápalka promění mezi prsty na hromádku sazí.