O listopadu

Byl jednou jeden strom, který se jmenoval Listopad. Byl velice moudrý a dával lidem dobré rady. A navíc když mu padal list a vy jste ho za letu chytli, mohli jste si něco přát.

Problém byl, že Listopad byl uražený, protože nejlepší zábavou dětí z vesnice bylo ptát se ho na různé nesmysly. Když mu padal list, tak se ho někdo pokusil chytit a když ho chytil, přál si aby byl bohatý, ale to nefungovalo. Tyhle listy se totiž daly použít jen pro záchranu blízkého člověka.

Jednou si hrála Andulka s Eliškou. Byly nejlepší kamarádky, ale už se nudily.

Andulku napadlo, že půjdou za Listopadem a zeptají se ho, co mají dělat. A když nebude chtít odpovědět, tak budou chytat listy. Mít peníze na celý život se vždycky hodí.

Vyrazily. Po cestě si povídaly o tom, co by si přály, kdyby chytily Listopadův list.

Přišly k Listopadovi a Andulka se ptá: ,, Listopade,  Listopade, s čím si máme hrát?”

Listopad byl pořád uražený. A ještě k tomu ho přišly otravovat tyhle dvě s tím, že si nemají s čím hrát.

,, Andulko a Eliško...”

,,Ty znáš naše jména?” skočila mu Andulka do řeči.

,,Ticho Andulko!” řekl strom, ,,neskač druhým do řeči. Je to velmi neslušné. Nevím, proč bych vám měl vymýšlet zábavu, ale když už jste tady, můžete posbírat listí, co je napadané všude kolem.”

,,A proč bychom to měly dělat?” ptala se Andulka drze.

,,Aby mu nebylo takové horko.” Nečekaně odpověděla tichá Eliška, která už začala sbírat listí. Bylo totiž do půli Listopadova kmene.

,,Má pravdu. Je mi velké horko. Nemohu plnit přání a radit ostatním.”

,,Ale to nás nezajímá!” zakřičela na něj Andulka. ,,Co nám je po ostatních?! My chceme pomoct, na jednu odpověď se snad zmůžeš, ne?! Nebo jsi tak neschopný?!” ječela Andulka a pak vztekle odkráčela. Eliška sbírala listí. Přemýšlela o tom, proč je Andulka tak sobecká. Projevovala se tak vždy, ale nikdy to tolik nevyniklo, jako teď.

,,Děkuji Eliško, už je mi lépe. Teď ti dám list. Přej si co chceš, ale pozor! Smíš si přát jen něco pro své bližní. Tady je ten list.”

Ze stromu se uvolnil list a pomalu padal dolů. Eliška ho zachytila a přála si, pro dobro své kamarádky, aby Andulka nebyla tak sobecká.

Země se s ní zatočila, list zezlátl a pak zmizel. Eliška spadla na zem. Když se probrala, vše bylo stejné. Listopad se na ni usmíval. Vstala, poděkovala a běžela do vesnice, do Andulčina domu. Andulka tam Byla a vařila oběd. Nejen pro sebe, což by stará sobecká Andulka udělala, ale i pro svých sedm sourozenců.

,,Ahoj Andulko.” Řekla Eliška opatrně.

,,Ahoj! Vařím brambory. Dáš si s mlékem?”

,,Ne, radši ne. Vlastně už musím jít.”

Takhle si to tedy nepředstavovala. Andulka sice nebyla sobecká, zato byla až moc jako služka. Elišce došlo, že takhle se Andulka udře k smrti, pokud bude každému pomáhat a všem se nabízet jako pomocnice. Eliška také přijde o kamarádku. Když bude chtít Andulka každému pomáhat, už si nenajde čas ke hraní.

Eliška s pláčem běžela za Listopadem.

,,Co děvče, něco není, tak jaks chtěla?”

,,Listopade, vždyť tys mi Andulku vzal! Teď bude ostatním sloužit a mě si ani nevšimne! Co budu dělat?

,,Uklidni se dítě. Zachyť list a přej si najít řešení.”

Eliška si to tedy přála a byla velice překvapená, když jí list napověděl, co má dělat.

,,Tak co Eliško, jak se rozhodneš?”

Eliška přemýšlela. List jí nabídl, že ji také zbaví sobectví a že pak bude stejná jako Andulka.

,,Udělám to.” Řekla tiše.

,,Dobře. Připrav se.”

Ze stromu spadl list. Eliška ho zachytila a země se s ní zatočila. List zezlátl a zmizel. Eliška spadla na zem.

Probrala se s podivnou touhou pomáhat lidem. Vyskočila a utíka

---