Jezvinec II

Carlu Míneovi

Ze zavalené štoly na hoře snů
která jen vypadá jako nočník
vyštěkl jezevčík - děti!
ukážu vám cestu rájem
jdu tam s bratrancem Karlem

Budou tam lidé.cz?
doufám, že ne
mezi buky se klene
pustý Jezvinec

Potkáváme pařez, stárneme
ztrouchnivělý věčný plamen
támhle je druhý - dvě vzpomínky
na Malý a Velký Ostrý

Čerpáme energii alfa
objímáme neviditelný kmen
pod stromy vrzají postele
bezvětří nadzvedlo kámen

A my dva na něm
ztrácíme zájem o zemskou tíži
já ztrácím zájem o sebe
ty mě učíš řeči zvířat

Popel fosforeskuje
jazyk shazuje kůru a parohy
získávají tvar žáby
vesmír mi kuňká - Karle!

Buď můj guru, můj vozataj
vyžeň tu lidskou zrůdu ve mně
já budu tvůj šmoula, tvůj avatar
tvůj modrý pežot v bílém tunelu
kudy povezeš Lunu na sedadle smrti