Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMesiáš
Autor
Jinovata
31.8. edit
Ze všech těch příměsí, které pozměnily
na počátku přísně čistou vodu,
jedna stála na hladině:
bylo ji možné vzíti zpět...
Rodokmen končil velice záhy:
u pradědečka. Jeho otec patrně
nepatrně pozměnil své jméno
anebo nebyl vlastní nebo
zmatená matka nahlásila
své staré, za mlada, nefunkční, příjmení.
Kosti jejich předků,
když na ně tu a tam dopadal drob
z obludně nízkých stropů,
vyklenutých na poslední chvíli
nevídanými zbytky jejich těl,
zaznívaly dutě, jako možné píšťaly.
5 názorů
to, že ty píšťaly jsou možné, mi přijde jako příliš jednoduše odbyté, ale jinak: proč ne*
mna to nejako minulo. gycovite mi zo sice neprislo, ale na moj vkus je to tak nejak nezaujimavo napisane, ani tematicky mi to moc nesadlo.
Nerozumím jen té žádosti o hlubší kritiku. Podle mě k textu není moc co dodat (úsměv). Navíc je i zvláštní na sobě pozorovat, jak člověk ztratí švih v psaní poznámek, když se tu na nějaký čas přestane potulovat.
Teď mě napadá jenom napsat: "vida, báseň". No, a když už teda píšu, samozřejmě nechci cíleně přirovnávat, ale padá na mě z té básně jakoby něco z V. Slívy. Tahle poetika se ráda překlápí do kýče, ale tady je to vybalancováno naprosto přesvědčivě.