Povídka měsíce srpen 2013 - zhodnocení

Povídka měsíce srpen 2013 – zhodnocení

Vážení vítězové, hodnocení, hodnotící, nominovaní, nominující a pořádající:

Okolnosti mi nedovolují komentovat toto kolo soutěže přímo pod jeho vyhášením, proto volím alternativní cestu. Opomenutým nebo naopak (avízem) dotčeným se omouvám, správcovo případné odstranění této upoutávky z titulní stránky respektuji.

Děkuji za avízo.

Toto kolo se (podobně jako několik předchozích) vyznačovalo malou aktivitou v období nominací. Za škodlivou považuji změnu aplikovanou již před delší dobou a to zveřejňování výzvy k nominacím v kategorii „Události“. Kategorie „Diskuse“ by nominacím prospěla lépe, nominací by přibylo. Nebo by naopak předběžná diskuse některá díla vyřadila? Sjednocením kategorie v níž jsou zveřejněny Nominace, Hlasování a Vyhlášení by se zároveň zjednodušil (dodnes poměrně nepřehledný) přístup k dílům účastnícím se soutěže. Pojem „Vyhlášení“, jakožto poslední stádium každého kola soutěže, by pak bylo vhodné rozřířit na „Vyhlášení výsledků“.

Aktivitu v období hlasování (do jeho skončení) už mi není umožněno sledovat.

Parodie autora Danny

Tahle povídka se mi líbí. Spousta náznaků, spousta souvislostí s (ničím) nepodloženými fakty, která jsou nám po generace předkládána jako kulturní dědictví... Jenže předky nepřeslechneš a děti neumlčíš (nesmíš a ani nechceš), Od závěru pak jako by zpět na začátek... Historie se opakuje?

Následující myšlenka (jíž je též naznačena ta opakující se historie) mě zaujala: ...stvoření, ale jen k tomu, aby se zase odtvořilo...

Samotář autora Herr_Jaroslav

Začátek (první odstavec) mi připadá příliš strohý. Heslovitost, s níž je stručně zrekapitulována protagonostova životní dráha... ta heslovitost by nevadila. Spíš myslím, že je těch hesel málo – od narození skok rovnou do dospělosti. Co bude následovat nebo co je ústředním námětem povídky, si čtenář uvědomí ihned po zaznění slov čtyři miliardy let – dobře naplánované. V průběhu dalšího čtení provázeného vtipným střídáním náznaků technické dokonalosti a projevů lidské obyčejnosti může čtenář domýšlet, kam (k čemu) bude děj směřovat. Napadaly mě varianty jako třeba nechtěné setkání s jiným vyslancem nebo uzavření kruhu „zpět k porodu“, vysvětlující životní postoj, jenž vlastně může být následkem „předchozích životů“... Napadalo mě lecos, ale závěr, jaký nasadil autor, je (alespoň pro mě) nečekaný. Nečekaný, krásně nelogický a povedený.

On autora e.eucrow

Začíná to jako báseň v próze plná metaforických obrazů, která postupně přerůstá do téměř hororové scény a ke konci pak přechází do naprosté absurdity. Marně hledám jakékoli souvislosti, jež by dávaly textu aspoň přibližný skrytý smysl. Možná žádné nejsou, ale spíš věřím, že jsou a jen já je nevidím. Čte se to (i přes pro mě mírně „cizí“ jazyk) velice dobře.

Andělé autora Taklamakan

První odstavec nebo možná hned první věta se mi zdá příliš komplikovaná, příliš obsažná na to, že se jedná o úvod, který by měl čtenáře upoutat, vtáhnout. V závěru druhé věty se dokonce vyskytuje formulace, která sice upoutá, ale ze zcela jiného důvodu (...už roztáhla /manželka/). Další text pak spíš než sci-fi připomíná parodii na sci-fi, což ovšem nemíním nikterak hanlivě. Z dalšího textu totiž cítím nádech společenské satiry, k níž se „forma“ parodie na scifi (zvlášť s přihlédnutím k překotnému vývoji posledních deseti, dvaceti let) celkem hodí.

Zrnka: šedá, bílá a černá autora Tragicus

Úvod prvního odstavce (Seděl na pláži...) zavání banalitou, zbytek (odstavce) pak náznakem jakési smutné poezie. Druhý odstavec (Nebe bylo...) – snad kvůli slovům znemožňující, osazenstvo nebo laskajícími – působí spíš oficiálně. Olíznutý rozkrok je poněkud lascivní a celý odstavec (zvláště zmínka o předchozí větě a podmiňovacím způsobu) brzdí ve čtení a nutí ohlédnout se a pátrat po předchozí větě a možnosti aplikovat na ní onen podmiňovací způsob. Takto naznačená jazyková zápletka (mně) však nedává smysl. Tolik k úvodu, rozjezdu dosti nevyváženému – překonají ho čtenáři?

Dál ten text začíná utvářet příběh a je tudíž čitelnější. Energická mládež je v něm rušivým slovním spojením. Oceňuji několik citově zabarvených obrazů (...ještě bych se do ní zamiloval...). Celkový smysl, záměr téhle povídky, dokážu těžko odhadnout. Nenacházím nic, co by mě nutilo o ní přemýšlet – snad cosi jako zamlžená (černobílá) fotka z prázdnin... Číst se to dá.

Facebook pro chudé autora Mezzomix

Nápadem a tématem zajímavé, zpracováním se to ovšem – spíš než povídce – podobá jakési suché stati nebo předběžnému scénáři, který se může (též kvůli grafické „slitosti“) webovým čtenářům zdát hůře prostupný než většina (ač často ne tak dobrým nápadem obdařených) ostatních soutěžních povídek.

Pomlázka autorky Madlen7

Provplánová lascivnost s ukvapeným koncem, přinášejícím nejprve racionální vysvětlení a následně pak překvapení, naznačující odvrat k původní lascivitě.