Záhada rozluštěna 12.díl

Záhada rozluštěna 12.díl

„Proč mě chceš nechat stranou od případu, už jsem ti řekla, že ze sebe klidně udělám návnadu, když se k nim přidám, podle mě to bude bezpečnější, než si hrát na věřící chudinku.“ Dala si ruce v bok a přísně se dívala Sasukemu přímo do temných očí. Věděla, že je proti ní už od začátku, ale myslela si, že prolomí ledy, když na něj bude hodná, ale jak je vidět nic se nezměnilo, pořád byl studený jak psí čumák a nikoho si nepřipustil k tělu. Tomu se říká  obrana proti všem citům. Ještě Sasukeho neviděla projevit sebemenší cit, natož lítost, jediné co z něj pryštělo bylo pohrdání, toho měl na rozdáváni, jinak neoblomný jako skála. Sasuke už toho měl právě tak akorát dost nejdřív schytal pořádnou facku od šéfa a teď se tady dohadoval. Přitom už nebylo o čem a nálada se mu nezlepšila, spíš ještě zhoršila a to nemluvil o tom jak na něj Sakura působila, a když si zapřela ruce v bok musel znovu pohledem sjet její postavu a vůbec se mu nelíbilo jak na něj působí, prostě byl ztracen a nic s tím nemohl udělat. Svěsil hlavu a díval se na špičky bot ještě nikdy mu nebylo tak trapně. Sakura byla vlastně první člověk, který se dostal za jeho obranu a pustošil jeho srdce. Už to bylo moc dávno co měl tenhle svíravý pocit a to, když byl malý a starala se o něj matka. Jakoby ho chránila přítomnost milované osoby. Cože? Milované? Tak to sem v háji, zatracené já si na ní chtěl dát větší pozor, ale jak, když jsme zavřený v jedny kanceláři.

Sakura se znovu podívala na Sasukeho, který zkoprněle stál a ještě se nehnul z místa, v obličeji se mu vystřídali snad všechny barvy, až nakonec lehce zrůžověl, nevěděla co si o tom má myslet a tak se chtěla odvrátit, aby se na něj nemusela dívat, ale v tom napochodoval bez klepání do kanceláře Sasori a zářivě se na Sakuru usmál,  pak se zaměřil na Sasukeho a málem ho pohledem přizabil. Z nikoho neměl takový respekt jako ze svého šéfa takže se trochu oklepal a snažil se vypadat vyrovnaně. Moc se mu to nedařilo, ale i tak se Sasori trochu polekal dravčího zjevu, který se Sasukemu mihl v obličeji.  Sasori si odkašlal a spustil. „Podle toho co jsem si přečetl z protokolu k případu by bylo nejlepší, aby se Sakura…“ Znovu si odkašlal a podíval se na Sakuru a rychle pozměnil své rozhodnutí, protože v jejich očích spatřil pevné odhodlání pomoct jak nejvíc bude moci a tomu nemohl odolat. Připadala mu jako jeho mladší sestřička, kterou musí chránit před vlkem jménem Sasuke, nerad jí nechával na pospas, ale byla to jediná možnost jak  uzavřít případ. „Sakura bude spolupracovat v případu, tak jsem rozhodl a později nastoupí na částečný úvazek jako poradkyně v neřešitelných případech, takže Uchiho právě ti byla přidělena nová parťačka a nechci slyšet žádné stížnosti!“ Sasukeho polil studený pot a musel jít tu zprávu rozdýchat na čerství vzduch. Pro dnešek opustil budovu a nasedl do auto, hned jak dorazil do bytu uvolnil si kravatu a vlezl pod sprchu, potřeboval se dostatečně uklidnit. Nakonec se rozhodl, že nebude zalezlí doma jako krtek a vzal si na sebe upnuté černé triko, pod kterým se rýsovali svaly, přes něj přehodil koženou bundu s řetězy a k tomu tmavé džíny, takto vymóděn sešel do sklepa a vytáhl nablýskanou tmavě modrou až temnou motorku, na kterou nasedl a celou noc se projížděl městem. On a motorka splynuli jako jeden a proháněl se na ní několik hodin, než se rozhodl jít do baru.

Napsala: Katt-chan