Lákáš mě k svým tajemnům.

Závěs místo dveří, sem tam přejede světlo auta po zdi a přeběhne do kouta přes místnost po stropě.

Z druhé místnosti přes chodbičku je slyšet televizi.

Není rozumnět slovům, jen mluva, hudba a výstřely detektiva padoucha.

Usínám a v hlavě se mnou ulehá myšlenka na tvá tajemna.

Ráno jako vždy, ticho jen ze spodních pater paneláku je slyšet koupelnový hluk,

rozespalý nalévám čaj z červené plastové termosky s korkovým špuntem.

Zase jsem tě viděl nad ránem u sebe v posteli. 

Tak se mi opakuješ ve dnech, které před lety prolétly mým tělem a v hlavě zanechaly temné vzpomínky na sídliště - modré.