Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZavřít svůj krám
Autor
aniky
Jak se asi cítím, když jsou oni v přesile? Nejhorší je přehlížení, jste tam, ale ono to dělá jako byste tam vůbec nebyl, já debil.
Stojím a ono mě to cupuje?
A co bolí asi nejvíc? Být bez zastání.
Co se to děje?
Kam ten svět spěje?
Ach drahá matko, chtěl jsem již jít.
Řekli už brzy a svět tě mrzí?
Ach drahá matko, nechtěl jsem žít.
Teď tady chcípám, z huby jen sípám,
a kde jsou oni, jenž chtěli mě bít?
Oni mě mlátí, lžou, kradou, krátí,
oni jen chtěli mě ponížit.
Pro ně jsem póvl, nezdar, směs, lógr,
jen zbytek zbytků nedám se jíst.
Opora žádná, jen slova prázdná,
Co kdyby něco? Já zůstal jsem sám.
Přehlíží, uráží, bijí mě holí,
bolest již dávno nevnímám.
Ach drahá matko, jednou to skončí.
Ach drahá matko, já zavřu svůj krám.
3 názory
tak to mě ani ve snu nenapadlo, ale jak si to nyní čtu, tak proč ne, i tak by se to dalo chápat a použít, už jen sehnat někoho kdo to dá.
Je to povzdech nad tím, když zůstaneš na světě sama, když příjdeš o toho koho miluješ (maminku, otce). A lidé kolem na místo podpory do tebe pálí ze všech stran a ten o koho se chceš nejvíc opřít ti sice pomůže, ale zároveň je naprosto nestranný v tom "střeleckém" konfliktu, protože je těm "útočníkům" materialisticky zavázán.
Tak mi řekni, kam ten svět spěje?