Milan Hrdina Žamberk, básník z chatu

nejpodivnější chásku potká člověk na netu

lidi z druhého konce republiky

ba i světa

v reálu by se s nimi nikdy nesetkal

třeba ženskou co se tváří jako královna

rozdává moudra

štítí se nejmenší špíny

a doma sedí u klávesnice v propoceném triku

tři týdny nemá umytou hlavu

tepláky s vyboulenými koleny mají díru v rozkroku

smrdí

nebo šedou myšku

co by si ji člověk ani náhodou nevšiml  v davu

ba ani v malé kavárničce

a myšlenky má tak překvapivé

že stojí za to zastavit se poslouchat

uhrovitého kluka

tak chytrého a skromného

že ho jeden musí obdivovat a mít rád

venku splývá v mase adolescentů

je za nulu

jednou jsem potkala na chatu pána

říkal si básník

správce ho pomptně zdravil

„vítám básníka, pana hor“

měl přezdívku - Milan Hrdina Žamberk

já si říkala

hhhhmmm to zní vznešeně

trochu jsem ťukla aby se projevil

„já v předminulém životě býval jsem vlkem šedým“

psal

to se mi líbilo

„tys byla kočka bílá, já ulovil tě skokem“

líbilo se mi to ještě víc

hořela jsem zvědavostí co dál

jenže už nepřišlo nic

s tímto repertoárem si vystačil

básník z chatu

pokaždé byl šedým vlkem

lovil bílou kočku

a člověk se nikdy nedozvěděl jak to dopadlo