Soumrak a její obětí

Soumrak a Její obětí

Se svým přáním ležel jsem pod zemí,
S překříženýma rukama na hrudi, 
Světem i marnými nadějemi pohřbený,
A srdcem které netluče, jen studí.

Ležel jsem a plakal k měsíční obloze,
Poslal jsem nespočet přání po hvězdách,
Za duši, která v těle mém přežívá uboze,
přišla hvězda v nebeských končinách. 

Ve hvězdném závoji vlasy má smočené,
Dívka z mého dávno ztraceného ráje,
Brk a pečeť osudu u starého pergamene,
Pro staré povídačky, pro staré báje…

Hluboký vzdech svinutý kolem srdce,
Možná, našel jsem pro sebe ten hlas,
Který dovolí mi spatřit hvězdu dříve,
Než zasněží mi vlasy čas… 

Krásný soumrak a náruč není prázdná,
třímající v ramenou poklad z nebe,
duše spokojená, šťastná jako obloha jasná,
srdce možná tluče, už nezebe…