Královna (Báseň pro Kunigundu)

 

Na Moravském poli,

Přemysl Otakar II stojí.

 

Jde mezi lidem tichý hlas,

že zmizel mezi vojskem a již se neobjevil.

 

král železný a zlatý,

opustil vás.

 

Královno, manželko Čech,

Kunigundo Rostislavo,

princezno z Uher.

Záviše z Falknštejna toužila jsi svést.

 

Čekalo, čekalo srdce vaše s radostí na návrat jeho.

                                                                           Nebo Otakara?

 

Však královnou více,

ženy netřeba.

Sedm let plyne,

ty se provdáváš.

 

Paní z Falknštejna,

nemocná, mocná, vážená.

Cesta zdá se dlouhá

do Anežského kláštera.

 

 

---