Pravěký umělec

Bylo slunečné a mrazivé ráno. Probudil mě sluneční paprsek, který mě šimral na obličeji.

Protáhl jsem se a vyrazil k řece pro něco k snědku a umýt se. Jakmile jsem k ní dorazil, všiml jsem si té krásné polozamrzlé a třpytící se vody. Rychle jsem si umyl obličej a i tak jsem cítil jako kdyby se mi z vlasů dělaly krátké rampouchy.

Po studeném opláchnutí jsem si k snídani chytil pár malých rybek a kráčel si to zpět k mému domovu. Cestou jsem zahlédl párek velkých huňatých mamutů. Opodál se krčili a číhali 3 šavlozubí tygři, kteří nejspíše čekali na vhodnou příležitost zaútočit. Přidal jsem do kroku a můj zrak spatřil srnu, která měla kožich jako zlatavě vypadající kaštan a s bílými skvrnami na zádech a vedle ní stál její malý koloušek, který slastně upíjel matčino mateřské mléko.

Po příchodu jsem si dal vydatnou snídani a opřel jsem se o kámen a zadíval se na hlínu, jenž mi špinila mé nohy. Prstem jsem pomalu ryl do hlíny a přišlo mi to zábavné, poněvadž se na hlíně jevily zajímavé křivé čáry, kola a všechno možné. Po chvíli jsem se šel projít a všímal si všech různých zvířat, stromů, listů a keřů s bobulemi. Pomalu se blížil večer a celý znavený jsem si zalezl do jeskyně.  Seděl jsem u ohně a napadlo namalovat něco na jeskynní zeď. Vzal jsem pár uhlíků, bobule, které jsem natrhal, krev z ryb a namaloval jsem náznak celého mého dne. Začátek začínal tím, že jsem namaloval řeku a ryby, které v ní plavaly. Pokračovalo to srnou a jejího mláďátka a malbu zakončilo zapadající slunce, jenž mi právě svítilo do jeskyně.

Po dokončení malby jsem spokojeně ulehl k plápolajícímu ohni a než se mi únavou zavřeli víčka, pomyslel jsem si jaké krásy přirody zase zítra uvidím.