Klobouk

mám černý klobouk
estéta
za zády hradba tich
dívám se dívám do léta
co tuhne jak smích

sedím tu sedím nehnutě
a v prstech drtím rána
roztáhnul soumrak perutě

noc děvka pro Titána

vím možná jenom větší nic
a možná, že si lžeme
světlem přes střílny zřítelnic
v zemi pro hluchoněmé


prý nosím klobouk
při měsíci
flekatý
jak můj svět

a za rán padám do snů spící
kde svící nevidět


a možná jednou zemřu v mýtu
za kolem osudů
a bůh mi spílá do prevítů

že žil jsem
a už nebudu