Říkal si vítr

Podívej se

no tak podívej se do zrcadla

a přestaneš se ptát proč

už nechci dál

 

Tak se dívám

stále jsem to ta

které jsi ševelil má lásko jediná

tak jo

jabka mi vrzají

přesto půjdu dál

a ohryzek mi vzrušením stále skáče

a ty vlasy mi vybělil nejen čas

ale i starost o děti

v nocích probdělých u jejich postelí

tak kde a s kým jsi lítal po nocích ty

 

Tak v mých vráskách se ztrácíš

tolik toužíš jinde

na pevnou kůži hrát

tak ramena mám svěšena

na prsa ani nemyslím

ale hlavu mám a budu pevně mít

na atlasu hrdě vztyčenou

jsem skála

na které jsi mohl vždy pevně stát

 

Stáří není vada na kráse

stmívá se jen tomu

kdo nechce vidět jako dřív

tak zatouží obletět a obejmout nový den

tak si běž

tak si utíkej

tak si leť

a pověz jí

že si říkáš vítr

 

Tak i tebe však čeká noc

kdy opustí tě pro svěžejší

a uslyšíš to své

tak podívej se do zrcadla

a přestaneš se ptát proč

 

Tak začneš pomýšlet jak na návrat

jako vítr na mé staré city hrát

ne

mně úsměv nechybí

ani ty

 

Vítr když se vrací

slábne ve vánek

a z vánku bývá bezvětří

já větrem nikdy nebyla

jsem a zůstanu

skálou

---