Hranice poznání

léta páně 2013

Kdo z Vás se sám sebe někdy neptal kam směřujeme?

Kdo z Vás se sám sebe někdy neptal co je tam nahoře?

Možná, že odpověď je mnohem prostší než jaké nároky na ni klademe. Anebo daleko překračuje naše možnosti, které jsme schopni jako lidé vymyslet. Třeba jen vyplňujeme čas než přijde něco nové, uvědomělé a s jasným cílem své existence.

Naše uvědomění zatím sahá pouze na okraj vesmíru o němž si myslíme že skutečně je.

Zkusím to rozvést...

Prozatimní znalost okolního světa se skládá ze známé chronologie. Hmota je tvořena z molekul, molekuly z atomů, atomy z jádra a obalu, jádro z protonů a neutronů a protony z nukleonů a tak dále...

Čím hlouběji vnikají naše poznatky do jádra atomů, tím více odhalujeme hranice poznání v dalekých prostorách vesmíru.

Zní to paradoxně, ale má to stejnou logiku jako batole které se musí naučit nejprve chodit po malých krůčkách, aby mohlo v dospělosti dělat velké kroky - zní to opravdu stejně jako "malý krok pro člověka, ale veliký krok pro lidstvo".

Abychom mohli stavět řád věcí pěkně na sebe, je nutné hledat souvislosti a tyto na sebe nabalovat. Převedeno na jednoho člověka, mozek si ukládá informace na základě již poznaných věcí a nově přijaté informace zařadí k těm podobným. Tím utváří spořádanou logiku věcí a je schopen úsudku. Tady je nutné ale podotknout, že souvislosti sebou přináší větší okruh informací, které musí člověk ukládat. Zvyšuje se tak náročnost na lidský mozek a jeho kapacitu. S tím nám zatím pomáhají stroje, jež tuto činnost v budoucnu úplně převezmou za nás.

A navíc není zaručeno, že činíme návaznosti ve správném pořadí či vůbec jsou některé články stavby našich vědomostí pravdivé.

Pokud se na to podívám z pohledu biologie, musím pak uznat, že jsme stále nedokonalou formou zhmotněné energie, která pouze přetváří energii vloženou na energii užitou. Neboli, poznáním pouze zvyšujeme účinnost této transformace.

Na vstupu jíme, pijeme, potřebujeme sluneční záření, spíme a na výstupu produkujeme nejrůznější aktivity, které akorát zvyšují spotřebu těchto vstupních parametrů. Jedná se o koloběh, který je naprosto shodný s tím, co provádí příroda. Ta měla na vyladění této účinnosti mnohem více času, který investovala do jemných souvislostí a tím zdokonalila vstupní a výstupní energie. Náš vývoj tedy nesměřuje k ničemu jinému, než co jsme od přírody okopírovali. Totiž, že nejvýhodnější přeměnou energie ze vstupu na výstup je energie, která se ani netransformuje. Jaký je pak ale účel takové energie, která by byla naprosto dokonalá jenom tím, že existuje? Téma je o to hlubší, pokud do všeho zapojíme čas.

Díky pohybu hodinových ručiček se věci začnou hýbat, transformovat. Věci, jež se hýbou mají svůj start i konec. Začínají mezi sebou výrazně komunikovat, vytvářet souvislosti. Ovšem s více souvislostmi přichází i větší míra informací, které je třeba stále udržovat pohromadě, což má v konečném znění dopad pouze na čas, který se tak rozpíná. Rozpíná se právě pro to, aby uvnitř něj mohl existovat sled souvislostí. Pro nás je to přeloženo jako nedohledný cíl. Svou současnou omezeností jsme uvězněni v pasti, kterou nemůžeme překročit. Jsme uvězněni do množiny informací, které se snažíme uložit do svých mozků. Naše jediná možnost jak pouze nekopírovat zákonitosti přírody tak vězí v proražení hranice času.

Otázkou pouze zůstává, zda je naše touha po poznání překročení hranic času silnější než omezené užívání malého prostoru kdesi na Zemi. Naše kroky zatím směřují pouze k naplnění všech souvislostí pro které jsme byly na této planetě vytvořeni.

Vědomí o samotné existenci hranic časoprostoru nám ale dává naději, že je v nás připravená nit, která nás spojuje se světem, který není omezený.

 

Tak zase zpátky za stroje :)

 

 

---