Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtisk
04. 10. 2013
13
10
1366
Autor
Petr333
Seděli jsme v parku za nemocnicí
a já si vzal kluky stranou
abys měla babičku chvíli pro sebe.
Kdysi, když ti v šestnásti umřela máma
vzala nad tebou ochranný křídla
a dva roky dohlížela, ať doděláš gympl.
Podruhý...ti zase zachránila život --v době
kdy jsi měla výduť na tepně v mozku
a žádnej doktor ti neuměl pomoci
tak přes strejdu zajistila operaci
ve vojenský nemocnici...a já jsem
jí dodneška za ten zázrak vděčnej.
A dneska tady seděla na sluníčku
tak jak to měla vždycky ráda
a pomalu z ní vyprchával život.
Hladilas ji při loučení po tváři
a vesele říkala:"Mám tě moc ráda babi
a v sobotu za tebou přijedem znova."
A když pak v týdnu přišla ta smutná zpráva
a já tě vůbec nemohl utišit
napadlo mě ti říct:"byla na tebe hrdá...víš,
myslím že jsi její otisk na tomhle světě,"
otisk vlídné a čisté duše
stejný...jakou měla ona.
10 názorů
slunceblunce
23. 03. 2016hmmmm
Marcela.K.
22. 11. 2013pro mě příliš podobná těm, které jsem "musela" napsat...*
Secsakra silný, ale krásný. Taky jsem přišel nedávno o blízkého člověka, tak vím...
Evženie Brambůrková
05. 10. 2013Krásné*