Romance o růži

Moc mě to nevzalo. Vyprávění zakládáš na popisu činů postavy. Kam jde, co tam dělá, ke konci je to skoru až akční film. Mně ale schází nějaká duše. Ubral bych takové to chození od branky k brance, které beztak není důležité ve svém aktu a čtenáři může být jedno, kolik jich obešel, a doplnil bych text o ducha hledání. Někdy stačí jen pár vět a vyprávění zhnutní. Je to jako s omáčkou. Ta tvoje je hodně řídká. Přidat smetanu, zamíchat.

Výtky a kritiky jsem nečetl, přišlo mi to parádně napsané, z jednoho kusu, příhoda kluka z tábora, když je mu nějakých - náct...

Prekvapive ucinne spojeni mezi jednoduchym nametem a akcnosti vypraveni. Pribeh nasadi rychly rytmus a neselhava, neklopita, ubiha svizne od zacatku do konce. Mozna je misty prilis hyperbolicky, prilis nadsazuje, prilis dramaturgizuje. Na druhou stranu se tim odlehcuje. Je to sympaticke cteni, ktere ovsem sklouzava po povrchu: nenalezam v nem nic jineho nez prave akci. Autoruv styl a cit pro aktivni gradaci je darem. Temito prvky si me povidka nakonec ziskala.

Jak už tady psali přede mnou - je to milé. A to je z mého pohledu hlavní síla tohoto dílka, představa toho rozespalého kluka, jak je schopný jít kamkoli, protože vědomí, že pro ni nic nemá, je horší než cokoli jiného... A vůbec mi proto nevadí nelogičnosti, které se tu rozebírají.. protože ten příběh je pro mě spíš snový než skutečný, schálně přehaný, aby ukázal tu sílu, kterou může vyvolat láska (o které hrdina vlastně vůbec nemusí tušit, že to láska je...). A že tam není její jméno, to je pro mě taky plus. Je to prostě ONA.. 

To jsou moje pocity.. Určitě by to šlo napsat lépe, výrazněji, uceleněji; ale to se nech případně inspirovat výtkami výše. Některé jsou trefné, některé úplně nechápu :-) Za mě tip, za tu příjemnou chvilku. 

Obsahově se mi to líbí, jak říká Fruhling, je to opravdu milé. Hlavní hrdina je podaný tak, že jsem mu prostě musela začít fandit :-)

Ani já si ovšem neodpustím pár připomínek k jazykové stránce textu. Opakování stejných slov blízko sebe  - jak správně píšeš, někde je to záměr, což je v pořádku - ale jinde je znát, že to záměr není, a tam to působí spíš jako nedostatečná slovní zásoba. Třeba "Posadil se a potichu se začal oblékat"... "Potichu za sebou zavřel dveře". Nebo "že by nemusel najít cestu zpátky"... "a s nepořízenou se vydat zpátky". Nebo "rozběhl se zpátky k zídce"... "na nic nečekal a rozběhl se pryč". Hodně taky "bije do očí", pokud začneš stejnými slovy dvě blízké věty: "Pak mu nohy ujely"... "Pak mu studená voda...".

"Ve snu se ten fakt proměnil v bolestivou skutečnost." Fakt a skutečnost znamená v podstatě totéž, takže proměna faktu ve skutečnost je dost divná formulace.

Setkání s hlídajícím psem je, dá se říct, nejdramatičtějším momentem nočního bloudění, tady by ses měl určitě víc rozepsat. Protože podle toho, cos napsal, pes zavrčel (pak jako by podstatný kus děje chyběl) a najednou klukovi "scházel kus kalhot"? Dokonce snad celá polovina, jak říkáš v závěru. Takže pokud ty kalhoty nebyly z papíru, určitě z nich pes neurve polovinu jen tak mimochodem, musel by trochu cloumat, táhnout, škubat, kluk by se mu musel nějakou chvilku snažit vytrhnout, a to přece jako dobrý vypravěč nemůžeš přejít mlčením.

No a poslední postřeh - "oblečení měl pokryté hnědým mazlavým blátem" - bylo to v noci, potmě, takže barva nemohla být vidět. Sice se dá předpokládat, že bylo hnědé, ale těžko to předložit čtenáři jako fakt.

Díky. Snaha o jakousi naivitu byla. 

1) Já vím, popis "zakopnutí o boudu" je dost nepřesný, ale myslím, že je to ještě v mezích toho, co si může autor dovolit. Čtenář to pochopí a jen málokomu dojde, že je to vlastně nesmysl. Prostě mi to znělo lépe než "narazil do boudy".

2) Slovo "probudil" je v textu všehovšudy třikrát. Opakování v těsném sledu v prvním odstavci je záměrné, pro zdůraznění. Tuším, že se tomu říká epifora. Jistý si ale moc nejsem. S "pak" souhlasím, že by tam tolikrát být nemuselo. Dám si na to příště pozor, díky :)

3) Vím, ale snažím se dávat si na to bacha. Snad tam těch cliché není zas tolik. 

Vnitřní monology jsem v kurzívě měl, ale při kopírování mi zmizela a já na ni zapomněl... Upravím.

Ještě raz díky.

Ahoj, takové roztomilé, ale zároveň dětsky naivní. Prostě je co zlepšovat, jak po stránce věcné, tak technické :)Taky si rýpnu (jestli už někdo upozorňoval na ty samé nešvary, tak se omlouvám):

1) o boudu se nezakopává, není to proveditelné, pokud by se nejednalo o jezevčíka, nebo dotyčný neměl dvoumetrové nohy2) opakuješ slova (př. "probudil" a "probudilo", "pak" a "pak")3) používáš literární klišé (př. "s vynaložením všech sil" a "vyškrábal se na nohy")

btw na vnitřní monology doporučuju používat kurzívu ;))Rozhodně piš dál!

Pro Tangens_Omega36 (ale i autora) povídky:

Školy nechal leckdo z nás asi daleko za sebou. Některé z nich už možná dávno nestojí a to, co z nich zbylo, by se ze vzpomínek několika nepozorných žáků jen těžko slepovalo. Tím chci říci, že cokoli z mých připomínek má daleko k jakémukoli drbání :-)

Díky za avízo a analytický pohled na (Písmákem vcelku opomíjené) prozaické přispěvky.

Děkuji :)

Díky, snažil jsem se dát si na podobné věci pozor (a spousty jsem jich vyškrtal), ale stejně jich pár uteklo. Tady už to nechám být a příště budu vědět, že si musím dát pozor větší :-)

> ... pak si z toho vyber ...

Co si z toho vybrat, to záleží samozřejmě na tobě :-) Tou ukecaností nemám na mysli délku textu, ale spíš cosi jako "zbytečné dovětky", vyskytujícími se místy v textu. Například: ...Nedokázal si ani vybavit, na jakou stranu ze vsi vyběhl. Určitě na špatnou, pomyslel si... <### Informace, že si to pomysle, je nadbytečná a brzdí dějovou linii. Nebo tenhle odstavec: ...Dozvěděl jsem se to pozdě, pomyslel si s lítostí. Celý večer hloubal nad tím, kde by mohl nějaký dárek sehnat, až únavou usnul. Teď už mu do spánku nebylo. Posadil se a potichu se začal oblékat. Někde mezi snem a skutečností ho napadlo, jak by mohl situaci zachránit... působí takovým roztápaným dojmem: Začíná protagonistovým vnitřním monologem, pak odskočí do minulosti a vzápětí se vrací do současného děje. Když shrneš "fakta", která chceš tím odstavcem sdělit, napíšeš jej napodruhé určitě líp. Taky jedna ze závěrečných vět: ...Když se dostal zpátky, bylo už světlo... působí (kvůli onomu když na začátku) spiš jako vyprávění chýlící se ke konci, než jako závěr svižné povídky (měla být svižná?)

Neber to tak, že to, co uvádím, jsou chyby. Jsou to spíš věci (tedy spíš slovní obraty, fromulace, slohové konstrukce), které mě při čtení zarazily. Jiný čtenář bude mít jiný názor.

Jeden si stěžuje, že je to moc strohé, druhý, že je to moc ukecané. No pak si z toho vyber :-).

Dočteno. Místy mi to připadá dost "ukecané" -- přebytek popisných vět, jejichž obsah by se někdy dal sdělit i jinak (nebo vůbec). Připomíná to variaci na některou z klasických pohádek, možná taky na nějakou renesanční píseň. Při troše snahy a kritického pohledu by se z toho dala udělat poutavá povídka.

Díky za komentář. Vážně. Potěší, když si dá někdo práci napsat pomalu tak dlouhý komentář, jako je sama povídka ;-)

1. a 2. - opravil jsem, máš samozřejmě pravdu. 

3. Vážně jsi takové spojení neslyšel? Určitě nejsem jediný, kdo ho používá ( http://goo.gl/zVDkwg ). Jestli je hezké nebo ne, je dosti subjektivní. Mně nevadí ;-)

K tomu obsahu... Já nevím, jestli se v tom nerýpeš až moc :-) 

Mohl bych z hlavní postavy vytvořit super zálesáka. Ale on jím není. Vylezl rozespalý z postele a jeho uvažování nebylo čistě logické. Koho by taky bylo. To že si s sebou nevzal nůž, neutrhnul pár obyčejných kytek a podobně není proto, že to nenapadlo autora. Napadlo, vážně. Ale rozespalého kluka v příběhu to opravdu nenapadlo.

Proč by nemohl mávat rukama a při tom křečovitě držet růži? Já si to dovedu představit... Nadávat a křičet asi nestihl - najednou se uvolnil ze sevření roští a už letěl. Jasný, mohl bych to tam taky napsat víc dopodrobna, ale k čemu by to bylo?

Holce jsem nedával jméno naprosto záměrně. Protože jakmile bych ji pojmenoval, posunul bych jí do jistých hranic, omezil bych ji v představách čtenáře. A to bych nerad.

Mimochodem pro přesnost - není to psané v ich-formě. Jen je tam vloženo pár nepřímých řečí. Jinak je to čistokrevná er-forma.

Strohé je to schválně. Jestli nezáživné, nechám na čtenáři. Kdybych se více "rozkecával", zmizel by právě onen dramatický sled událostí. Věřím čtenáři, že nepotřebuje vysvětlovat vše a že si dost domyslí. 

Ale ještě jednou díky :-)

Jasně, proč ne... :-)

Ahoj, souhlasis s nominaci do Povidky mesice?

Tom: Díky, to je život ;-)

Jen je škoda, že povídky už nečte moc lidí. Všichni hrozně chvátaj a tak tu mají nejvíc komentářů a lajků básničky... :(

A proč se mi to líbí? Odsýpá to, je to čtivý, má to nápad, má to spád. Prostě povídka, jak má být. Člověk se dokáže vcítit do hrdiny a musí přemýšlet, jak bude příběh pokračovat dál, co na to asi ona dívka řekne. Moc se mi líbí, že se fantazie čtenáře nijak neomezuje. Hrdinovi může být stejně tak deset jako dvacet a je to skutečný hrdina. DOkázat vylést z postele, to chce silnou vůli :D

P.S.: Dokonce jsem se zaregistroval, abych mohl napsat komentář :D

Sedlo mi do nálady!

Díky, přesně takové to mělo být ;-)

Člověče, je to takové milé. 

Když jsem četl název, vzpomněl jsem si na Durychovu Píseň o růži, a popravdě řečeno, i atmosféra není nepodobná. Jazyk je krásně neokázalaý a účelný, přesto si zachovává přesnost a nepůsobí chudě. Příjemné, že i příběh má jasný směr a nikde nešmodrchá. 

Líbí se mi to. Tip

(nominaci do pm si ještě rozmyslím .))