Můj Malý Andílek

Můj malý andílek

Viděl jsem tě z nebe sestoupit
a spatřil jsem tvůj andělský smích.
Nyní dál bez tebe nemohu žít,
vždyť nemilovat tě byl by hřích.
Nebylo těžké býti sám
v nevědomosti, že andělé jsou.
Teď jako tonoucí vzduch postrádá,
držet tě v náruči, je mou touhou jedinou.

Chybí mi chuť tvých jemných rtů,
stejně tak vůně tvá, ze všech nejsladší.
Cítím ji vždy, když vcházíš do mých snů.
Možná jsem sobec, však to mi nestačí.
Chtěl bych tě zas mít vedle sebe,
aby v uších mi zněl tvůj milostný vzdech,
jak to kotě uvnitř tebe přede,
když koušem se do krku a škrábem po zádech.

Proč musí život tak krutý být,
že nás takovou dálkou dělí.
Jak jeden bez druhého máme žít
a nebýt jen smutní a osamělí? 
Pamatuj, že ať jsi kde chceš,
já vždy s tebou budu tam,
ze srdce mého nikdy neunikneš,
a proto už nikdy nebudu sám.

Vzdálenost mě nezajímá,
já jsem tvůj a ty jsi má.