Hořkost jménem Sweetie

 Listopadové vydání lidových novin. Je dávno po okurkové sezoně a titulky se dávno nesnaží koupit si náš úsměv, jdou k věci, vážné. Uchylují se k jasným konstatováním. Lidové noviny jsou jako vždy profesionální a čtu je každé ráno. Tu pochvalu si neodpustím, mám rád kvalitu ve všech podobách.
 Ale dnes přišly lidovky s kvalitním horrorem. To má nejdřív člověk radost, když čte, že se „podařilo odhalit na tisíc pedofilů“, je to jako průvan mezi Bártou, Rathem a jinými „spolčeními hlupců.“
 Jenže sám nad sebou jsem se musel pozastavit, když jsem si při čtení uvědomil, že lidsky s těmi neštastnými muži, stiženými jinou a nejinak než neakceptovatelnou formou sexuální náklonnosti, ve své podstatě soucítím. K jejich dopadení nebylo totiž použito věrohodného svědectví nebo férové kriminalistické finty. Jakási počítačem uměle vygenerovaná dívka, údajně filipínského původu a k nerozeznání podobná svým živoucím asijským vrstevnicím, nabízela na vlnách webových stránek své „tělo“ úchylným pirátům z celého světa. Ti ji byli ochotni dokonce platit za svlékání se před webovou kamerou. Netušili, že to, s čím hovoří, ať už s jakýmikoli úmysly, není lidská bytost, ale shluk dat, který přesně odpočítával okamžik, kdy tito nechtění trosečníci vlastní sexuality budou dopadeni a postaveni před soud, který ovšem bude řádný a prost podobných úskoků, drže se litery zákona.
 Nemohu pedofila plácat po zádech a tvářit se, že je všechno v pořádku. Taková grimasa by se mi do vlastní tváře ani nevešla. Chápu ale, že krutou biologií byli tito muži svázáni do něčeho, co je sice uspokojuje, to samo o sobě ale neznamená, že jsou takto šťastni. Trpí zkrátka úchylkou. Peněžní obnos, který byli ochotni nabízet neznámé holčičce může svědčit stejně tak o vypočítavosti jako o výčitkách svědomí a podvědomé potřebě se „vykoupit z hříchů“ Tím se ovšem nezabývám.
 Zajímá mě onen moment, kterým byla naprosto porušena intimita zločinu. Ano, zlo a zločin jako následek tohoto zla ke světu patří, ať se nám to líbí nebo ne. A našim štěstím je, že jsou tu lidé, kteří se proti zlu a zločinu dokáží postavit. Je ale správné, je čestné použít proti zlu takových prostředků, které sami využívají lest a nástrahu, které jsou samy o sobě pastí, které se skrývají dokonce za naprosto odlidštěným shlukem dat, proti kterému ani nejrafinovanější zločinec nemůže najít zbran a nutně se tak stává dopadeným. Nestal se nám boj dobra se zlem arogantní matematikou?
 Jsem proto, aby tento boj měl provždy zásadně lidský rozměr. Jedině tak si lidská duše může najít své hrdiny a antihrdiny, svá ztotožnění a odmítnutí. Vymítíme – li zločin „matematickou“ cestou, jak dlouho nám bude v našem novém světě bez zločinu skutečně dobře? A nebudeme nakonec trpět výčitkou svědomí, že naše metoda se přeci jen o dost více podobala tomu, proti čemu jsme bojovali?