Záhada rozluštěna 14.díl

Záhada rozluštěna 14.díl

„No tak co se vlastně včera stalo?“ Snažil se zamluvit Sakuru a tak se vyptával na noc kdy se ztřískal skoro do němoty, ale už mohl vědět, že ho jeho bratr zná skoro jako sebe, i když spolu v poslední době moc nevycházejí. „Co by, chlastal si saké a pak tancoval na stole, když si vylezl na bar a chtěl všechny postřílet, tak se bar vylidnil. Barman chtěl volat policajty, ale naštěstí jsem přišel včas.“ Zazubil se Itachi a v očích měl jiskřičky smíchu. „Tak to ti teda nesežeru!“ Rozkřikl se Sasuke a nafoukl tváře a uraženě se díval na bratra. „No od teď tam máš zákaz vstupu.“ Itachi to nevydržel a znovu se rozesmál. „No jako já nekecám, klidně se tam běž zeptat, ale myslím, že tě nepustěj ani do dveří. A ještě si neodpověděl co ta Sakura, ale mám takový pocit, že tě zatlačila do rohu co?“ Sasuke snad poprvé v životě zrudnul jako rajče a nebyl schopný odpovědět. To se mu ještě nikdy nestalo, ale vždycky je něco poprvé a rozhodně to není naposledy. „A promiň já tě dostal do úzkých?“ Smál se Itachi, už poněkolikáté.

Brácha mi teď připadal mnohem víc, jak bych to měl nazvat lidský? Možná a doufám, že mu to vydrží, že by konečně někoho nechal přelézt přes vysokou zeď, kterou si okolo sebe vystavěl? Zvláštní na tom je, že jakmile se jí to povedlo pouští tam i ostatní, jestli to tak je a nebo ne si nejsem až tak jistý, ale změna je patrná na první pohled. Sasuke chtěl být sám a přemýšlet o všem co se stalo v posledních dvaceti čtyřech hodinách. Od okamžiku, kdy jsem vlezl do jámy lvové Sasoriho kanceláře. Co se vlastně všechno stihlo stát a já si to uvědomuju až teď? Možná, že se to stalo hned ten první den, na panství kde byla hlášena loupež kde jsem vůbec neměl bejt, ale náhoda tomu chtěla a já byl poblíž. Proč jsem zvedl vysílačku a hlásil se k vyšetřování, původně mi skončila služba a tak jsem jel nejkratší cestou domů. Nádobí naskládané ve dřezu se zachvělo a s rachotem a tříštěním skla sletěla hromada na zem. Teprve ten šílený rámus mě přiměl vrátit se v čase zpátky do kuchyně, kde stál Itachi a snažil se udržet rukama hrníčky a talíře, které ještě nespadli. Rychle jsem vstal od stolu a pomohl mu srovnat zbytek na kraj linky, něco jsme zachránili, ale většina se rozbila.

Taková spoušť se jen tak nevidí jako v mým životě, přesně k tomu bych to přirovnal. Sasuke s Itachim vše uklidili a dokonce dali na svá místa o pár minut později se Itachi zvednul a šel pryč z bytu, jen sem slyšel zabouchnutí dveří. Pochopil mě beze slov, to je snad poprvé, kdy poznal, že se potřebuju rozhodnout. Ještě neuběhlo ani pět minut a Sasuke uslyšel domovní zvonek. „Něco sis zapomněl Itachi ?“ Kdo to je a co tu chce, nikdy jsem nikoho takového nepotkal pokud si pamatuju. „Nic nechci  jděte si svou cestou!“ Už chtěl zabouchnout dveře, ale ta protivná holka dala nohu do dveří, takže se Sasuke pořádně naštval. Nejdřív si jí prohlédl od shora až dolů. Černé vlasy jako uhlí spadali do obličeje a zakrývali víc jak půl bledé tváře. Jiskřivé oči, které vykukovali z pod vlasů si vše prohlíželi se zájmem, kde já je už viděl? Namalovaná pusa černou rtěnkou, přímo vyzívala k polibku, sjel sem pohledem na bělostné hrdlo, které bylo ověnčeno několika stříbrnými řetízky, co se proplétali jeden do druhého.

Černé tričko s tmavou krátkou bundičkou odkrývali vnady této dívky a byli mi přitom tak známé. Natáhla ke mně ruku a pohladila mou tvář, všiml jsem si nalakovaných nehtů na černo a uslyšel zacinkat několik náramku na útlém zápěstí. Následovala krátká minisukně a pak krásné nožky v síťovaných silonkách a to vše doplňovali pohodlné botky na nízkém podpatku. „No tak Sasuke, nepustíš mě dovnitř?!“ Jen uhnul a nechal jí projít, nechápal to, kdo to je, že ho zná a proč jí vlastně pustil dál, bylo to čím dál tím víc zamotané aspoň pro něj. Vypadala jako lehká holka, ale ty oči dávali jasně najevo, že není. Zatím co jsem stál u dveří, ještě pořád v šoku jak opařený ta neznámá si sedla do mého pohodlného křesílka. Konečně jsem se k ní otočil čelem a naše oči se setkali v ten stejný okamžik. Zatajil se mi dech a nemohl jsem přerušit to pouto, které se mezi námi utvořilo a pak mi svitlo kdo jsi.

Napsala: Katt-chan

povidkyodkatt.blog.cz