Utajené krásy

Pálená bezmocí 

v noci, když sen přichází

ve formě prozření

a tuší, že nezná - 

co se sluší, když v uších hučí

šum moře

a v hoře 

odráží se hlas- snad poznání, 

ve vlasech vítr a v patách mráz. 

Hráz trhá se a místy procitá

plno krás, 

mrhá čas čekáním, 

když její bezmoc strnulá, 

ji minula, jak noc minulá. 

Říše snová,

či nová realita, 

co bylo falešné se ji už nedotýká.

Bezmoc to spálila na popel, 

a déšť vrátil zpět do pekel.