Byl asi zmaten

 Byl asi zmaten, že je na rozcestí
kdy vůbec neví, kam a kudy
Co by dal za ten krátký záchvěv štěstí
neděsit děvy tváří zrůdy

 Byl jednou zaklet – nic s tím nenadělá
nezná cit, loví bez soucitu
Nebude atlet, hnusí se mu těla
snad po Diovi plná mýtů

 Vybere daně, není z těch, kdo sleví
krásu vždy ničí, mechanicky
Je jako káně, co se živí střevy
ve tmě se tyčí kostra klícky

 Znal jenom pudy, všemi zavržený
teď se však bouří proti všemu
Nechce už z půdy slyšet nářek ženy
chce sfouknout kouř – i vzdát se šému

 Jedna ho vzala jako žádná jiná
proč se mu příčí to, co dosud
pevný jak skála dělal? Úzkost? Vina
či láska křičí: Proměň osud?

 Byl asi zmaten, že je na rozcestí
kde ústa slyší – vytrvalá
Klín kryje satén, on si cestu klestí
k té, co mu v skrýši
vítr rvala