Každý den prý umírá čtyřicet tisíc lidí

Mám rád slunce a pouště,

ale taková místa

prý na světě nejsou.

Vzpomínám si,

že můj děd

mi  kdysi vyprávěl 

příběh římské prostitutky,

ze slunné země In Cest,

jež dokázala

po milování vraždit.

Co dal bych

za jedno žhavé odpoledne?

Vzpomínám si i na to,

co jsi dělala minulé léto,

poznala jsi věci,

které mění život.

Vždycky když močím,

vidím tvé prsty

rvoucí syrové maso

z prsou dodýchávajícího koně.

Hříchy loňského léta se neodpouštějí.

Také vím,

že Ty a někteří z Vás

jste lajdáci,

jiní

neumějí vázat časopisy s lepenými hřbety,

pouze ve výjimečných případech

se setkáváme na chodbách

s papírovou taškou plnou pistolí

šokováni

tajemnou zahloubaností madon

Leonarda da Vinci.

Každý den prý umírá čtyřicet tisíc lidí.

Proto mám rád slunce a pouště,

ale taková místa

na světě nejsou.