Osm taktů ticha

Osm taktů ticha,

pak čtyři věty Brahmse,

Schütze, Mozarta a samozřejmě -

jedinečného Bacha

mi dýcháš do tváře,

když ptám se: „Jak se máš?“

 

Tři světelné roky generací,

pak závrať smrti, života a nekonečné lásky

se promění do záře,

když se mě každý den ptáš,

jak dlouho budu tě milovat,

básně zpívat,

odpovídat na otázáky a ptát se,

úpěnlivě tě objímat?

 

Slzy jsou chléb můj, žalmista lká,

když se mě každý den ptají

na Jeruzalém.

Já raději je budu jíst

a denně znovu hledat cestu

ke tvým ústům.

Skláním se před krásou, kterou, Bože, dáváš,

abychom navěky, ale i dnes,

potkávali žízeň

po sobě navzájem.

 

Budu tě líbat, živote.

 

 

---