Snažím se být dospělá

Přizpůsobuji se životu.
Snažím se být dospělá.

Nač vzpomínky,
když je snáším plačky?
Nechci už dál vzpomínat,
vyhazuji svoje hračky.

Hrála jsem si s věcmi kolem sebe,
vztah jsem k nim měla.
Teď na hraní mám jenom tebe,
a na dětství jsem zapoměla.

Rychle mě to opustilo,
chci se snažit jíti dál,
miluju tě přes to všechno
i že mládí jsi mi vzal.

Je to pro mě dobrovolný,
lásku v sobě nosím.
Ty už taky nejsi volný,
dotýkáme se nosy.

My teď spolu bydlet budem,
důležitý krůček vpřed,
sami spolu v bytě chudém,
naše láska je náš střed.

Já už nechci 
nenávist, žal, smutek, bol,
chci jen porozumění, přátelství, soucit 
a
lásku tvou...

Srpen 2010