Nedopalky; dostředivě

I. Odjezd; pokoj bez pravých úhlů

 

Vystavět lešení, pevné vzpěry

zatlačit kolíky do země, vyhloubit nové jamky

pro nové oči, zdrátovat hlavu

a ramena

srkat cukr přes kyselost

 

děje se tady i tam, věřím, že pohyb

není plivanec na chodníku

že záda srovná i rozviklaná židle

posunutá k okraji

však: chvění je dostředivé

neznám jiné stromy, než ty korunou

vír a snad i vetřelci mého kraje

poplašná znamení, trubka co navíjí slunce

setmění, tma, ptačí kůstky...

vetřelci nebo lidé, když tvář je nesouměrná

svou vazbou k duchu potřebných neduhů

omylů a scvrklých pláňat

 

A zdá se; netřeba kamenných mostů

upřených pohledů stvrzujích snad jakousi

nedokonavost

ne, nelze vrážet pěst pod pás

snad do zrcadel, snad do dveří, oken...

anebo

podšprajcovat je, aby viděno, aby viděn

byl i zoufalý pohyb k vyjmutí podebrané třísky pod nehtem

ne toto není vid

ani dokonavý ani nedokonavý -

jen vypálená cigareta (říkejme jí třeba Nikita)

 

vajgl zašlápnutý před vchodem

do známa

 

 

II. Na účet volaného

 

Konce jsou směšné, trapně si na ně

hrajeme; příčí se nám hořká káva pod lžičkou

tím sentimentálním nástrojem

na vyhrabávání

zakopaných psů z pod okraje

perských koberců

 

už je čas dozvonit, zaplatit poukázkou

na letní představení

podzim, vydávené šípkové víno, nástřelné jehly hlohu

prkno, na které se ukládáš k bdění

přestože miluješ měkké podušky

kde bys zaspal pravidelnost jízdních řádů

tratí do zaplaveného údolí

zčeřené nízkostí každodenního kroku

 

jistě.

existujem i na mapách

zakreslení inkoustovou tužkou...

 

podržet prst v dlani. je zpocená ---

příruční věšák na strach

a pod ním zapomenuté paraple

stínítko proti praku nepohledů, nevidu, nedoslechu

a v druhé ruce pravítko, to průhledné, zelené

na poměření slov, která nechceš říci

 

přesto zvedneš telefon;

plastovou panenku z utrhanýma

nožičkama