Podívej, kopec pro hry

Ten proces probíhá fázově.
Důležitý je první spojení,
třeba lehkosti a čistoty.
Původnosti.

Vepíšu ti do očí svůj životní kód,
každej tu máme svý číslo,
jo, jako v cele.

Po tichu ti seberu úsměv. Mam ho, držim ho.
Svíram, co tě ochraňuje před smutkem.
Propůjčuju ti ho, když se mi věnuješ,
když se na mě díváš
když na mě jenom pomyslíš.

Teď je to jasný,
vemu tě na kopec,
kolem kroužíš děnně, hladově jak lovec.
Vždycky do tebe cpali, že z něj spadneš,
že prej lidi co na něj lezli,
ty už nikdy nenašli,
kopec prohry.
Nezajímal tě.

Jenže, má milá, já tu žiju.
podívej ten okouzlující výhled.
Kopec pro hry.
Tak až zas zapadne slunce, přijď, budem ho pozorovat
ukážu ti světla o kterejch denně snim,
ty mě v noci osvětlujou, ty v záři lamp neuvidíš.
Ty.
Je tu zima a švitoření hvězd,
našich předků, kterejma se pomalu stáváme.
Vždycky když jsme spolu.