Helicoptering

Promítám si ten videozáznam už poněkolikáté: Zběžný, trochu rozmazaný švenk přes zamlžené okénko helikoptéry. V dálce vidím postavičku. Klečí na okraji skaliska. Je k nám otočená zády. Někdo ji drží. Potom ji odstrčí. Ona padá. 2:35 sekundy. Ani při zvětšení a zpomalení není z pachatele nic vidět. Je prostě mimo záběr.

Dole pod útesem ji před čtyřmi hodinami objevil ten rybář ...

Mám ho pořád před očima. Byl obtloustlý, huhlal, ale dobře jsem mu rozuměl, když říkal:

„Já tak toho chlapa dostat do rukou…“ v rukou kroutil nějakým ušpiněným zbytkem lana. Jistě se hodně nadře, než něco uloví. Jinak neřekl nic zvláštního. Zahlédl něco jako mrtvolu na pláži. Tak nás zavolal.

Najednou se mi ozve za zády:

„Něco nového, Jardo?“

Ani jsem si nevšiml, že do mé prosklené kanceláře s nápisem "Vrchní komisař, Mgr. Jaroslav Brouzdal, PhD." na dveřích a plné analytických přístrojů a obrazovek počítačů vklouzla Jitka Pšeničková. Tón jejího hlasu byl účastný. Koneckonců zavražděná byla moje manželka. Pokračovala:

„Vím, že jste v poslední době mívali neshody, přesto je to pro tebe určitě obrovská ztráta. Nevím, jak bych vyjádřila slovy svůj soucit,“ naklonila se nade mě a letmo mě políbila.

Za ní se objevil Michal Lebeda, a tak nezbylo, než ukončit naše důvěrnosti a vrátit se k případu. Začal jsem:

„Vím, že není obvyklé, aby kriminalista vyšetřoval vraždu osoby blízké, ale věřte mi, že chci najít vraha a že nejsem zaslepen bolestí. Uděláme všechno pro to, abychom ho dopadli a potrestali. Co tedy víme?

Na místě činu na vrcholku skály jsme zajistili stopy muže starého asi 43 let, vysokého 179 cm a vážícího asi 74,5 kg. To nám ukázala  analýza podrážek a projekce videa. Otisky bot číslo 45 od firmy Josef Seibel z řady „European Quality Shoes“ byly vyrobené v Indonésii krátce před obdobím děšťů v roce 2011. Vrah tedy není nijak bohatý, když nosí boty už druhým rokem. Jeho majetek odhadujeme na 2.200.000 korun.“

Michal Lebeda na mě navázal:

„Podle pitvy se jednalo o vraždu shozením ze skály. Příčinou smrti byl náraz některých částí těla na tvrdé kamení na pobřeží. Prach na těle oběti se shoduje s geologickým složením hornin na pláži. Jedná se o fylit. Ten je složen hlavně ze seciritu, chloritu a křemene (SiO₂), živce sodného (NaAlSi₃O₈) a z tmavé slídy. Příměs chloritu způsobuje šedozelenou barvu horniny. V žádném případě nejde o sedimentární jílovitou břidlici, jak jsi původně tvrdil, Milane,“ obrátil se Lebeda na kolegu Jiřího Trubce, protože si ho spletl s vrátným Milanem Přívozským.

"Ještě krátce před smrtí byla oběť živá. Zavražděná brzy ráno před vraždou posnídala dva croissanty a vlažný šálek kakaa Granko z prodejny Interspar. Podle šarže bylo Granko zakoupeno mezi 17. a 28. říjnem tohoto roku. Prodavači v prodejně si na ni nepamatují.“

„Na místě se našly dvě stopy po botách mužských a dva otisky bosých ženských nohou. Pachatel byl jeden, komplice neměl. Protože zavražděná byla žena, musel pachatelem být muž,“ doplnila nás MUDr. Jitka Pšeničková, „a víme, že manžel, tedy ty, má 100% alibi, protože v době vraždy byl se mnou v posteli.“

„Podezřelých je celá řada. Po skaliscích běhá každé ráno mnoho nezaměstnaných, v nedaleké osadě bydlí 738 Romů, večerka těsně pod skaliskem zaměstnává 4 Vietnamce a v křovinách jsme našli 12 českých bezdomovců. U těch všech jsme po konfrontaci s jejich DNA podezření vyloučili. Při té příležitosti jsme zatkli 22 osob hledaných mezinárodním zatykačem,“ upozornil Michal Lebeda, „i pro oba  svědky z helikoptéry, toho Cheeka a jeho holku Bruise, by bylo technicky obtížné vraždu spáchat.“

„Vrahem ovšem mohl být i ten rybář. Chip Chipperfield. Na dobu vraždy nemá alibi. Údajně byl na své lodi a lovil sardinky na Dogger Bank. Ovšem na lodi byl sám.“

„Za nehty oběti jsme zjistili tvoji DNA, Jardo. To jak ti večer před vraždou chtěla vyškrábat oči. Její DNA jsme zase zjistili na tvé tváři těsně kolem očí,“ díval se do svých poznámek Lebeda, "tvoje tchýně i soused dosvědčili, že tento záměr křičela tak nahlas, že byl slyšet přes čtyři řadovky."

„Já, jako svědek a současně vyšetřující, vám místopřísežně tvrdím,“ vmísil jsem se do vyšetřování, „že když jsem odcházel z domova, manželka byla v županu růžové barvy a seděla před televizní obrazovkou u jejího oblíbeného seriálu. V kolik skončil, nevím. Takže si rozdělíme úkoly: Milan zmáčkne toho rybáře. Moje manželka pracovala na Živnostenském úřadě a rozhodovala, který rybář bude muset mít registrační počítačku sardinek. To mohl být Chipperfieldův motiv. Jitka odebere DNA těch lidí v helikoptéře, já vyslechnu sousedy oběti a ta nová brigádnice laborantka odjede do televize zjistit jejich včerejší program..“

„S tím županem to je záhada,“ povzdechl si Lebeda, „žádný jsme nenašli. Nemáte ho doma ve špinavém prádle, Jare?“ obrátil se na mě, ale to už jsem vybíhal do centrálních garáží českolipské policie.

Za chvíli jsem proplouval ulicemi vilového předměstí, až jsem zastavil před naší usedlostí. Tchýně okopávala brukve a ani si mě nevšimla. Tu jsem vyslýchat nemínil. Pouze jsem z poštovní schránky našeho domu asi za 2.100.000 korun vytáhl výpisy z bankovních účtů a evidence podílových listů asi za 100.000 korun. Zato soused Ondráček mi potvrdil nejen, že jsem byl řádným manželem, ale i že mě viděl několikrát s Jitkou Pšeničkovou. Slovo dalo slovo, poseděli jsme ještě u grilu a já přijímal soustrast od sousedů. Trejtnarovým se zase porouchala sekačka. To je k vzteku! Od koho si ji teď půjčím,  přemýšlel jsem při odchodu. Chystal jsem se nasednout do služební Octavie, když se ozval můj mobilní telefon. Byl to náš vrátný nadrotmistr Přívozský:

„Jare, mám ti vyřídit od Lebedy, že ten Chipperfield, ten rybář, se po výslechu zhroutil. Sotva se vrátil do své chatrče, vyjel s bárkou na rozbouřené Máchovo jezero, úplně novou sekerou prosekal díru do dna a i s lodí se utopil. Potápěči loď právě vytahují. Lebeda uzavírá spis.“

Oddechl jsem si. K dokonalému zločinu patří i kousek štěstí. Kdyby Cheek hnul kamerou jen o kousek výš, byl bych rozpoznatelný. Kdyby se Chipperfield z nějakého nepochopitelného důvodu sám neutopil, možná bych byl jako vrah odhalen. Ano, byl jsem to já.

Musíte ale vědět, že jsem to myslel dobře a nechtěl jsem ji zabít. Sotva ale ten večer zmínila, že k nám do 1. patra zase přijde tchýně, neudržel jsem se, vyvlekl jsem ji na skalisko a … Proč nám jenom ta baba pořád lezla do ložnice? Proč sledovala i z vedlejší místnosti náš helicoptering, a pak se pohoršovala? Proč potají kupovala manželce lepší jogurty? A zázvorový čaj? Proč manželce telefonovala po 22,00?

Jak jsme bez ní dnes mohli být šťastni s manželkou i  s Jitkou Pšeničkovou!

Osoby a jejich charakteristiky:

1.      hlavní hrdina, vyšetřující detektiv senior Jaroslav Brouzdal, řečený Jar. Vysoký, s ostrým pohledem, jiskrnýma očima a tmavou kšticí vlasů. Nikdy nikoho nepodrazí, vždy je o krok napřed před svými kolegy a jen o nepatrný půlkrok pozadu za zločinci. Zásadně chodí v padnoucím obleku a ani při vyšetřování na špinavých místech se nikdy neumaže

2.      Michal Lebeda, Brouzdalův hloupější a pomalejší kolega, detektiv. Rád slepuje modely letadel z I. světové války. Je krátkozraký, dislektik, disgrafik a diskakulik. K policii ho vzali z útrpnosti

3.      Jitka Pšeničková, kriminalistka, doktorka medicíny. Vysoká, štíhlá blondýnka, většinou chodí nahoře bez (spodního prádla), jen v tílku bez rukávů a v šortkách, protože na kriminálce mají přetopeno. Je single

4.      Milan Přívozský, dobře informovaný vrátný na kriminálce, sloužil tam už za prezidenta Antonína Novotného. V díle vystupuje pouze okrajově

5.      Cheek: mladík, který mimoděk natočil vraždu z helikoptéry, nezodpovědný lempl. Oficiálně je zapsán na oboru „Evropská studia“ na Orlickohorské univerzitě. Na přednášky nechodí, zato chodí s Bruise

6.      Bruise: jeho dívka, očividně často kouří trávu. Nedostudovala střední školu, tak studuje soukromou vysokou školu veřejných politik

7.      Chip Chipperfield: rybář, který objevil zavražděnou Brouzdalovu ženu. Životní ztroskotanec

8.      Jiří Trubec, další detektiv - ohledávač