Tanec smrtihlava III.

***

 

Po otevřené pláni proběhl kocour. A ačkoli nepocházel zrovna z těch nejstudovanějších koček, dovtípil se, že se svět trochu změnil. Tak například stromy. Vypadaly stejně, ale očividně stejné nebyly. A pak také ty mrtvoly. Válely se skoro všude. To předtím nebývalo. Ne tedy, že by to kocoura nějak vyvádělo z míry. I když to tu teď vypadalo jinak, nic to neměnilo na jeho stravovacích zvyklostech a to bylo to hlavní. Kam se ale jenom poděl… Á, tady ho máme. Po chvíli rozvážného pobíhání zahlédl muže, který ho krmil. No, on to vlastně nebyl muž. Ale ani žena. A podle zápachu ani člověk. Ale dokud ona osoba zajišťovala přísun potravy, neměl kocour důvod ke stížnostem.

„No to se podívejme!“ zahalekala na něj ona osoba a vytvořila na své tváři škleb, který zřejmě považovala za úsměv, „Není to snad Pan Kočičák?“

„Mňau,“ řekl Pan Kočičák.

„A nedal by si Pan Kočičák něco k dobrého k papání?“ zeptala se postava a vesele zakoulela očima.

„Mňau,“ řekl Pan Kočičák. To se přece rozumí.

„No tak v tom případě tu mám pro Pana Kočičáka něco obzvlášť dobroučkého!“ zvolala postava vítězoslavně a teatrálním gestem ze saka vytáhla čerstvého pstruha.

„Mňau,“ poděkoval zdvořile Pan Kočičák a pustil se do ryby. Bylo nanejvýš zajímavé, že ona čerstvá ryba byla úplně bez kostí. Ne, že by to Panu Kočičákovi vadilo, ale poznamenal si, že si o tom bude muset někdy pořádně popřemýšlet.

 

***

 

Dej se dohromady! Dej se dohromady! No dobře, dobře, ale stejně je to tu tak… tak… tak… No jo je to divný, ale co se dá dělat. Teď je potřeba spustit základní instinkty. Jak to vždycky říkají v těch dokumentech? No jasně, nejdřív je zapotřebí si sehnat nějaké obydlí! Jenže tady není žádný hotel, motel, ubytovna a vlastně vůbec nic… A ty stromy jsou prostě – nevypadají dobře. Ale asi to bude jediná možnost. Na déšť to nevypadá, tak možná by stačilo… To jako lehnout si jen tak na zem pod strom? Vždyť nemám ani spacák!

Pozorně prozkoumala pohledem okolí.

No, asi to bude muset stačit. Takže obydlí bychom měly, pomyslela si a trochu samolibě se usmála, když si tuto položku odškrtla ze svého pomyslného seznamu věcí nutných k přežití. Co je dál na řadě? Aha, no jistě! Člověk potřebuje nějaké ty živiny.

Důkladná rekognokace terénu byla ovšem o poznání méně produktivní než ta předchozí.

Nikde nic. Nikde… Počkat. Moment. Jakto, že tu není vůbec nic? Normálně je přece slyšet aspoň bzučení nějakého hmyzu nebo takové té otravné havěti, co člověku vleze do ucha nebo… jinam. Ale tohle ticho je skoro až strašidelné! Kam se všichni poděli? Načež následovala další připomínka: A co budu jíst??? Lov očividně nepřichází v úvahu a absence jakéhokoliv obchodu s potravinami je tak hmatatelná, že by se dala krájet!

Tohle místo teda ale fakt stojí za prd!

 

***

 

Tun tu tun tu dun DUN

„No takže, lidi! Jsme tu zas!“

„Nazdar, lidi! Nazdar, Míšo!“

„Jé, ahoj, Kájo! Jak se máš?“

„Dobrý, Míšo.“

„Tak to jseš teda dost v pohodě, Kájo!“

„Se ví, Míšo.“

„Paráda!“

hahahaha

„No ale teď už k těm zprávám.“

„Už to tady chystám, Kájo.“

„Ukaž, Míšo.“

„Tady to je, Kájo:“

„No jo, problémy na Zemi.“

„Tam se ještě pořád něco děje?“

„Se ví, Míšo.“

„Tak nás už nenapínej, Kájo.“

„Tak já to teda řeknu naplno, Míšo.“

„Sem s tím, Kájo!“

„Máme tady zprávu, že Země je dost ve srabu.“

„A jak moc, Kájo?“

„Tak moc, že si radši ukázeme záznam!“

Obraz mezihvězdného prostoru. Uprostřed se pomalu zvětšuje jedna z mnoha teček a mění se na Zemi. Najednou se přes planetu začne přelévat sílící záře. Najednou je celá Země v plamenech. Stejně rychle jak se spalující žár objevil, tak zase mizí. Země vypadá úplně stejně jako předtím.

„Tý jo!“

„Přesně tak, Míšo.“

„Tak to bylo dost hustý. Až tak jako krutopřísně.“

„Možná i víc.“

„Tak to je dobře, že jsme tam nebyli, co, Kájo?“

„Tak to tedy… rozhodopádně!“

hahahaha

„Ty jseš ale vtipálek, Kájo.“

„To já zase jsem, Míšo.“

„A máme tam ještě další zprávy, Kájo?“

„Se ví, Míšo!“

„A o čem, Kájo?“

„Budeš se divit, ale je to o té slavné kočce se třemi ocasy.“

„Ne!“

„Ale jo.“

„Neříkej, že zase někde spadla, Kájo!“

„Počkej si a uvidíš!“

Tum tu dum tu dum tu DUM

hahahahaha

 

***

---