Jakou cenu má dnes život?

Víte...tohle je otázka, kterou se zabývá každý...záleží jen na tom, jak ji uchopí...

Dlouho jsem si myslela, že život začíná tehdy, až se člověku splní jeho nejtajnější přání, a že je mnoho plytkých lidí, kteří jako počátek štěstí vidí zbohatnutí...to už snad člověk, jako tvor s darem lásky zapomněl, co je největším bohatstvím na světě? Čímpak se snad člověk dnes natolik liší od zvířat?Nač dnes člověk shlíží až po okraj napněn hrdostí? Co tu po člověku zůstane, když skončí svou mrzkou cestu za bohatsvým života?

Já Vám to řeknu...můžete souhlasit, nesouhlasit, hádat se, štkát....

Jsou to děti...jediný zdroj neutuchající lásky a naplnění...láska v pravém slova smyslu, nekonečná a pohánějící....za co stojí se rvát se životem, když ne za ni a za dobro, štěstí a zdraví toho dokonalého jedince?

Víte...viděla jsem mnohokrát, jak ve člověku vyhasíná život, smrt člověka je smutná a demoralizující...můžeme se ale jen dohadovat, jak to umírající cítí...i když já o tom vím své...také jsem kdysi umírala a málem zapadla do náruče toho podivného klidu...ale tenkrát jsem tu téměř nechala tu nejdůležitější bytost na světě...vím, že jsem si říkala, že jí beze mne bude na tomto světě líp, že si ji nezasloužím, když jí nedokážu sehnat vše, co by si zasloužila, měla jsem pro ni jen Lásku...a pořád mám...zdá se však, že v tomto sobeckém světě je to málo.

Věděla jsem, jelikož mi to kdosi, koho jsem tehdy považovala za přítele tenkrát stále opakoval, že o tuto dokonalou lásku přijdu, ten tvor se mě snažil přesvědčit, že lépe mu bude u něj...a to těmi nejhoršími způsoby, neštítil se ničeho... Pak jsem tedy neměla důvod snažit se dál...dala jsem jí 4 roky života, plného a bez výjimek, nejsmutnější a přitom nejkrásnější čtyři roky, které jsem prožila, jelikož ona byla se mnou...a pak mi ji kdosi chtěl vytrhnout z náruče, protože po ní sám toužil. Co je to za svět, ve kterém krade matka matce dítě? Co je to za svět, ve kterém se rodí muži, kteří se muži nikdy nestanou? Co je to za svět, který dovolí, aby dítě, které matka miluje, a které miluje matku žilo s babičkou, jelikož ona dovedla šikovně cílenými slovy matku až ke skonu života? Co je to za zákony, které vytrhnou matce z náručí dítě a dají je věčnému dítěti, které zřejmě nejvíc zná jen lásku k sobě? Co je to za svět? Co za život?

vím, že tomu, co zde píšu zřejmě nikdo z vás neporozumí, jelikož nezná tento příběh hrůzy a zoufalství...smutek pro opuštenou matku...smutek pro dítě, které má milující mámu daleko...naplnění pro zloděje dětských srdcí, který by sám zmíral, kdyby mu odtrhli jeho vlastní děti od prsu...

omluvte prosím nelogičnost těchto slov, jelikož není mnoho, alespoň doufám, těch, jež touto cestou prošli a procházejí a rozumí mému jazyku...

dovolte mi tedy povědět Vám jediné:

Život má smysl, pokud jej dokážeme předat dál a obohatit láskou...a nikdo nám ho nesebere...

já se však o svou holčičku budu prát do roztrhání těla!!!