Jednou se staneme natolik průsvitní...

http://www.youtube.com/watch?v=e26uhMybtz8&list=PL24DFFEF1243EAE46

Nemáme-li sebe,

duše toho druhého nás nepustí,

z nějaké podivné setrvačnosti,

nepatřičné bolesti,

která by oněch 21 gramů

rozmetala na kousky, 

na střepy,

druhořadý prach,

kterým jsme nakonec ve své pýše všichni...
 

Včera tu v poledne svítilo slunce,

vrány se zrcadlily v bělavém sněhu,

máchaly křídly o které se otíraly

cizí neurvalé strachy,

jako když dlaní nabíráš ticho,

a pak,

daruješ

nepotřebné věci

pro lidi chudší,

než jsi sám...

Jednou se staneme natolik průsvitní, 

že se v nás utopí veškeré hvězdy...

 

Jako bys fouknul,

jako bys zazpíval...

 

Nezbude nic...

Jen čistý, stokrát propíraný klid, 

v ozvěnách pískovcových skal...

 

 

 

 

---