Asi nevíš..

Asi nevíš...

  Měly jsme stejný životní sen. Nebo ještě máme? Máš? Mě pomalu opouští. Poznávám, že to nejspíš nedokážu. Napsat knihu.

 V jedné ze svých povídek píšeš: "Chci jen tu knihu a nic víc."  Já chápu tvé pocity. Jako by člověk věděl, že v něm všechno je- vlastní myšlenky, schopnost škálou barevných výrazů pojmenovat povahu pocitů, situací a stavu vecí.. Pak se ale zalekne prázdného papíru, duch se zasekne a nejednou není nic dost dobré, nebo nic nepřichází. Píšeš  před spaním, nebo zrána, píšeš do nebes, toho se nebojíš. Jako by popsaný papír zrovna měl odrážet zatím neobdrženou kritiku.

 Je to strach, co nám nedovolí psát? Strach z neuznání a následné nutnosti přijmout vlastní nedokonalost? Je to ego, co nás blokuje? Nebo změť těkavých myšlenek, které zarazí tanec pera a ruky?

 Proč chceme, aby ta kniha vznikla? Sláva a peníze -v nejlepším případě- ne. To není ten hnací motor. Je to sebevyjádření. Sebeujištění. Sebevznícení. Sebepoznání. Seberealizace! Sebeznesmrtelnění...   Je to sebevědomí.

 Víš, potřebuješ to nejspíš pro sebe a nikdo jiný, než ty sama, není schopen ti to dát. Tak jako za mne to nikdo neudělá. A kdyby jsi se někdy odhodlala a dílo dotvořila, vím, že nebudeš lpět na kritice ostatních tak, jako na své vlastní. A to je důležité. Dokážeš se sama hodnotit-kdo to může říci?

 Ve svém srdci, tu svou knihu, již několikrát máš napsanou. A nejen jednu. Ty sama, svými kroky, okamžiky života, stále vstřebáváš materiál pro smyslnou tvorbu. Možná se někdy míjíš  děsem, že bude místy nudná, ale ty, jako její autor a směrovládce, jsi mocná kdykoli zvrátit děj.  S ohlédnutím zpátky vypíchnout jen to navždy živé. Nikdo jiný nezná ten příběh. Možná jsi toužila psát úplně jinou knihu, o někom a něčem jiném,  co neinspiroval tvůj život. Nejspíš uznáváš styl spisovatelů dobrých tak, že tvé jistotě zbytečně berou vítr z plachet. Ale kdyby přece tvůj sen se nezhmotnil a to dílo, býť třeba počato, nedostálo svého závěru, dobře pamatuj:

 Asi nevíš...

  Ty píšeš jednu krásnou knihu. A mnoho lidí ji bude číst. Mě samu tehdy uchvátila, než mi zbylý koncept shořel v ruce. Věz, nebylo nudné jediné slovo.

 Občas si představuji další a další její stránky, ty první pomalu žloutnou a mění se v nelehko čitelné..

 Vím, že ta kniha se stane úchvatným dílem, protože vím, že ty jsi velkolepá spisovatelka.

Čekejme drama, zápletky, komplikace i chvíle hrůzy.

Čekejme strhující příběh lásky.

 Traumatické  pády a hvězdné vzestupy.

Šokující závěr dokrášlí excelentní tečka.

  Třeba ji seženu časem v antikvariátu....