Staříčové II.

Starý pán dopíjí z hrnce ze skládky zbytky polévky .
Uléhá v mihotu ohně ,obličej přikrývá starým kloboukem .
Vysoko nad kloboukem vychází Venuše kousek vedle mléčné dráhy .
Končí další den ,krásný den .
Do větví naráží chrousti celé letky bombardérů .
Takhle špatní piloti se neviděj .
Samá havárie pády na zem na záda a dřina dostat se zpět do vzduchu .
Stíhači netopejři startují ,radary ukazují nálet bude večeře .
Pod kloboukem zní chychot .Les na chvilku ztiší svoje ticho . 
Ale hnedle zjistí ,že se nic neděje a zase přidá pár vět do opery večera.
"Co by o nás řekly lidi ?"říká chechtající se klobouk .
"Že jsme lůza"
"Hehehe pane drsník máme to bohatsví ,že vidíme tu krásu kolem sebe ,  jíst máme co taková báječná polívka tak jaká lůza"
"Nejíme pijeme nemáme lžíci ,utekly jsme "
Klobouk se mění na sedající si postavu.
"Nono já sem starej na to utíkat , já jsem šel na vejlet "
Vybírá z hromádky u ohně ty nejdelší vajgly a balí do novýho papíru .
"Dobrou noc pane "
Uléhám a kus za hlavou v potůčku se perou raci .
Ráno najdeme klepeto poraženého .
V Klokočově po jedenáctistý lípa otvírá letošní listy .
Právě se určitě někde natáčí miliontý dnešní pivo .
Někdo po miliontý přepíná televizi .
Nějakej vědec v království kazisvětů rozbíjí atom .
Uvidíme co rozbijou pak .
Ptáček na větvi končí svojí píseň s názvem slunce a žížaly .
A končí další den .

"Dobrou noc."