Osud

OSUD

 

Ani popsat nedovedu,

kolik skrývá se mi v srdci hněvu.

Na krutý osud, co se jevil zprvu

jako spolehlivý kamarád.

 

Co počít si se zubem času,

jež poháněn snad světem děsu,

každému z nás uhlodává trasu.

My sejdeme se na márách.

 

Ježíš věřil ve vykoupení,

ve svou spásu, v Boha zjevení.

Já však zůstávám, žádné mámení,

na skličujících pochybách.

 

Jak život pochopit, jak jej uchopit?

Jak špatné střípky dobrými přelepit,

když strunu sil nedaří se naladit?

Utápím se v otázkách.

 

A osud mlčí, skrývá se,

nepřidává světu na kráse.

V hadím doupěti chystá se,

k dalším atakám. 

---