Vlákna

Ahoj, moc děkuji.

Je k nevíře, jak je to už stará povídka, přitom si pamatuji, když jsem ji psal. I pro mě samotného je velmi zvláštní. Nicméně dnes holt už píšu jinak.

Wow.Okay, o nevypsanosti, konkrétních chybách et cetera už tu psali jiní výše, nebudu tedy nudit opakováním již řečenýho.Tak či onak, myšlenka za oponou samotnýho textu (nehledě na jeho drobné nedokonalosti) je ohromná; nosná, aktuální a nadto podepřená nápaditým zpracováním, který jí brání upadnout do kýče, k němuž by tematika mohla svádět.T.+O.; líbilo moc.

Tezkopadne. 

Děkuji ti...vážím si toho, že jsi to pečlivě pročetla a dala mi kvalitní zpětnou vazbu.

Je pravda že nad touhle povídkou jsem příliš nepřemýšlel, vznila během jednoho dne kdy mne popadl docela psací amok:-) no a jde to znát:-) A ani mi nejde příliš o horrorovost...nechtěl jsem to příliš vyumělkovávat..prostě popisovat jako bych tam byl. Ale máš pravdu, že s těmi "stál sem"..."pětiminutový běh" to fakt přeháním. Nemělo by to tam být. No a opakování slov je tradiční problém.

Ještě jednou díky za přečtení a tvůj čas.

Klasické hororové schéma, ale to by nevadilo. Bohužel je tu ještě dost co vylepšovat na úrovni vyjadřování a stylu. Místy mi to připomíná školní slohovku. Přesto, že děj je plný děsivých scén, spád tady brzdí „obyčejné“, stereotypní řazení informací typu „stál jsem, pořád jsem stál, šel jsem, zastavil jsem se, rozběhl jsem se, napadla mě zvláštní myšlenka, napadla mě další zvláštní myšlenka“. Abys rozuměl – čtenář tyhle informace samozřejmě má dostat, ale ne takhle doslovně. To, že někoho napadla zvláštní myšlenka, se dá do textu zakomponovat daleko elegantněji, než to tahle polopatě říct.  

Dál bych doporučila vyvarovat se některých detailů, jako jsou třeba přesné geografické a číselné údaje, které by se hodily do průvodce nebo reportáže, ale hororovému líčení rozhodně ubírají na atmosféře: „Perón pokračoval ještě o sto metrů dál... a v desetimetrových rozestupech na něm byly rozmístěné lampy“, „po pravé ruce byla již zmíněná hlavní silnice do Teplic“, „vidíte až tři sta metrů před sebe“. V místě, kde hrdina prchá před něčím děsivým, působí věta „Běh trval pět minut“ až komicky. Už ho vidím, jak si to stopuje.

Pozor na opakování stejných výrazů blízko sebe (někde je to samozřejmě v pořádku, tam, kde má opakování zvýšit naléhavost – třeba dvojí věta „Zvláštní.“ v závěru, ale třeba v úvodní části je slovo „zvláštní“ použito pětkrát, a to už vypadá spíš na slabou slovní zásobu vypravěče). Podobně „a já jej sledoval... sledoval jsem vlak...“, „Stále jsem stál... než jsem stál...“, „Neuhnul ani jeden... Když neuhnuli, musel jsem...“). I sloveso „být“ má spoustu synonym („Vedle nádraží JE hlavní silnice“).

Některé formulace působí neobratně, třeba: nastávala hranice, zpoza kmene se vynořila pára, potrhané hadry na sobě mi připomněly zimu (na sobě je neměl vypravěč, takže buď „na něm“, nebo „které měl na sobě“), cítil jsem jejich dechy, Koho je víc, ten vyhrává. Elegantní metafora „Kovové hroty háků se zakously pod kůži“ je vzápětí shozena hovorovým „zas vylezly ven“. Výraz „zakníkání“ mi nejde dohromady s hlubokým hlasem. „Háček – velký, pořádný... pro řeznické účely“ prostě není háček, ale hák. To zní asi jako dvoumetrový chlapeček. Takže – mazlit se s češtinou, hledat a volit si výrazy s rozmyslem, to bych doporučila.

V pořádku...děkuji za zájem a že jsi nad dílem přemýšlel.

On neumřel...je z něj loutka:-)

navíc...je to spíš jen taková metafora..nereálný příběh

On neumřel...je z něj loutka:-)

navíc...je to spíš jen taková metafora..nereálný příběh

K3: velice děkuji. Vše co tam vidíš...tam je. Myslel jsem to celkově..obecně...prostě kdo vybožuje z "normy" je prostě automaticky divnej...a ti "normální" z něho chtějí udělat také normálního:-)

Fruhling: Děkuji. Občas používám divné věty...pořád to slýchám, ale já si prostě nemůžu pomoci:-)

No není loutkou, ale nakonec ji z něho udělají...násilně.

Asi je dobře, že píšeš v krátkých osekaných větách, text sice ztrácí literárnost, ale taky se tím předchází nezvldnutým souvětím. Přesto se ti do textu připletou nějaké divnověty typu:

"Potrhané hadry na sobě mi připomněly zimu."

Mimochodem, přide mi divné, že loutka píše o své prpoměně, jako by se jednalo o něco traumatizujícího: tak to asi není úplně loutkou, ne?

Ahoj...moc děkuji!

Jistě, bude mi ctí

Děkuji za přečtení a zájem pomoci mi.

Přiznám se, že mi o horrorovost příliš nešlo. Tohle jsem napsal na jeden zátah, když na mě přišla chut:-)

Povídku již beru jako hotovou, rok už koluje různě po internetu a byla vybrána i do jedné sbírky.

Vidím, že psaní a stylistice asi rozumíš -  já příliš ne, a proto je pro mně těžké to nějak vylepšit.

Spíš si budu pamatovat, co jsi mi vytknul do budoucna a snažit se o lepší příběh.

Dnes už bych nedokázal zopakovat tehdejší náladu tohoto krátkého příběhu. Sdělil jsem, co jsem sdělit chtěl - myslím tou povídkou.

Možná sem časem vložím i rozdělané práce u kterých budu opravdu potřebovat helfnout:-) Vím, že mám toho ještě hodně co zlepšovat.

Ještě jednou díky, vážím si zájmu.

P.S. Povídka může mít více významů, pokud jsi nad tím přemýšlel, pak jsem naprosto spokojený. Toho jsem chtěl dosáhnout:-)

Ten nápad -- být přinucen stát se loutkou -- a asi i širší význam tohoto obrazu (ačkoli to autor možná ani neměl na mysli), ten nápad se mi líbí. Slohově by text potřeboval jisté úpravy: ujasnit si, chceš-li hororové nálady dosáhnout "pohledem zevnitř", skrz subjektivní myšlenkové monology protagonisty, nebo zvenčí, tedy popisem objektivních hororových obrazů. Současný text střídá tyhle dvě "metody" příliš často na to, aby se čtenář mohl ponořit do děje a začít zažívat ono hororové mrazení. Některé pasáže, např.: ...Otočil jsem se kolem dokola a očima hledal, co najít se nedá. Strach si se mnou hraje, řekl jsem si a vrátil se na cestu. Tam jsem ho zahlédl. Muže, chlapa, podivného strašáka. Stál na druhé straně silnice u stromu a šklebil se jako blázen. Potrhané hadry na sobě... působí dost kostrbatě. Formulace ...Potrhané hadry na sobě... je navíc nejednoznačná.

Máš-li chuť (a čas) na té povídce ještě pracovat, přeču si ji časem znovu.

A o tom to je! :-)))))

Moc ti děkuji! Cením si toho.

No já doufám, že tam i té trochu naděje je. Stačí se nenechat chytit:-)

Tak to je fakt horror! Horror se špatným koncem, totiž bez naděje... Ale moc se mi to líbí, přečetla jsem to jedním dechem... Zdravím do Duchcova, kde, jak je mi známo, "zatím" po ulicích žádné loutky nechodí :-))))