Prolínání...

Když moje řeka teče proti směru vanutí tvého větru, tříští se mocným tlakem vyzdvižené malé kapičky vody o nebeskou klenbu, ocelově modrou a nemilosrdně tvrdou, aby po ní vzhůru nohama mohli chodit Bohové. Maličká zrcátka se rozprsknou na milióny drobných střípků, které silou gravitace padají znovu k zemi a v průběhu nekonečně trvajícího klesání jim na cestu svítí sluneční paprsky, jež způsobují třpytící se odlesky oslňující oči ptákům a andělům. Nevíš, zda jsou to kapky padající rosy, déšť, slzy těch, kterým vzali křídla anebo něco půjčeného, co se jenom vrací...