Co má se stát...

.

.

.

Poslechnout to

to volání a nenechat se nařknout z cizých hříchů

nepřijít pozdě na pohřeb a vrátit se z něj v čas

slyšet co vidět mám

cítit a poslechnout sama sebe

srovnat myšlenky

 

Už!

Už to nastupuje

ten tlak za hrudí

stupňuje se a klesá podle dechu

podle vzrušení

podle okamžiku

pak chceš už jen utíkat a míjet se s ostatními

dívat se jim do tváří a mlčet

 

Ale co ty tázavé pohledy?

Odejdou...

zakroutí si hlavou a jdou dál bez povšimnutí

 

To ruce

ruce to dělají

chvějí se a mění barvu

když drží rudou tepnu života

svírají ji a cítí ten boj v ní

 

To uši

uši slyší každý vzdech i tlukot

vlévají adrenalin do žil

tichý šepot utichá

a nastává dlouhá hluchota

 

Oči

vidí to všechno

vrývají každý okamžit do mozku

doširoka rozevřené sledují dílo rukou

a říkají : "Nepřestávej"

 

Ústa

svítí radostí

spokojeně sevřená v radostný škleb

když se rozevřou ozve se oddychnutí

nastává uvolnění

 

Vše je tak, jak má být.

Co se má stát, stane se.

Co lidé nevidí, neodsoudí.

 

Tak si vzpomeneš v minutě poslední, kdo vlastně soudit tě směl...

snad jen ten, kdo vidět tě měl...

---