takt

Pro čtení dobré knihy potřebuji mít poblíž pouhý šálek s černým nápojem, vyladěný kapkou živočišného mléka. Jako bonus případný popelník či sklenku s odporně hořkým a smysly porážejícím nápojem. Mnohdy stačí jen tabákový odér na špičkách prstů, které co minutu převracejí lisované dřevné krusty.

Pro čtení skutečně dobré knihy doslova vyžaduji: upraskanou žárovku, jinak jen stíny předmětů a za okny dešťobití. Dále pak ornamenty z trpaslíků a obrů, křehkost v srdci, napuchlé oči od neustálých minulostních výprav a budoucích odhadů.

Formuje tyto požadavky samotná kniha? Co je v této symbióze příčinou a následkem? Jedná se o pouhou koherenci?

...

Jde o takt. Na několika časových linkách sedí monumentálně noty nálady, uvozené tou první klíčovou, tou, při které knihu začnete číst. Jednotlivé koordinované party jsou zasazeny do pevných momentových schránek, nicméně často se mění jejich předznamenání a délka působení.