Úplně malé

    Přišlo to na svět úplně malé.

    Tečka. Tana byla už docela unavená: bylo skoro deset, a ona neměla ještě ani jedinou dílčí část školního cvičení. Zarazilo ji to. První fotografie, která se povedla - a uprostřed ní takový malý černý puntík. Co to…? Bylo to zvláštní, tohle políčko filmu přece právě zvětšila a vyvolala asi desetkrát a nikdy tam nic nebylo. A zrovna teď! Když se jí povedla správná kombinace expozice a kontrastu ve zvětšovacím přístroji.

    Vyndala film z rámečku a ofoukla ho. Založila zpátky do zvětšováku a stejnou clonou i časem osvítila další papír. Nedočkavě ho hodila do vývojky, ale černá tečka se objevila jako první, skoro by se zdálo, že ještě větší než před tím. Na stejném místě, přímo uprostřed fotografie, na obnaženém hrudníku jejího přítele, který před dvěma dny pózoval před fotopřístrojem. Ustálila fotku, propláchla a vyběhla z fotokomory - nezdálo se jí to. Tečka byla o milimetr větší než před tím.

    Ve stejném momentu se klávesista skupiny Dým v klubu Zelená opice uprostřed koncertu skácel k zemi.

    Tana rozhodně vešla zpátky do fotokomory. Ať je to cokoliv, nenechá si tím zkazit večer. Děkovala svojí prozíravosti, že si nejlepší záběry exponovala dvakrát. Ale jako druhý založila do zvětšováku raději úplně jiný film. Přítel Daj na něm byl z profilu, stál úplně rovně, jen s hlavou natočenou mírně k fotografovi. Díky bohu! Zvětšenina vyšla krásně čistá, bez teček. Tana si oddechla a pokračovala v práci: stejně není dokonalá, je třeba trochu ji ztmavit a přidat kontrast…. Až na třetí pokus se jí zdála vskutku ideální. Ale jakmile ji ponořila do vývojky, zalapala po dechu. Byla tam! na trochu jiném místě, ale pěkně hloupém- odtud nepůjde ani vyretušovat. Bylo to totiž přesně místo, kde se silueta Dajova břicha střídala s pozadím. A i teď jakoby se o něco zvětšila. To je nějaký sen, tohle?

    Klávesista si myslel to samé. Ležel v sanitce, která houkala a s hlubokou řeznou ránou ho vezla směrem k nemocnici. Když v tom najednou - ta příšerná bolest ještě zesílila. Doslova cítil, jak kdosi pohnul neexistujícím nožem v jeho břiše. Tohle rozhodně nebude sen.

    Tana vytáhla další negativ. Poslední, říkala si. Byl na něm Daj zepředu, s rukama za hlavou, a smál se - byl to nepodařený snímek, ten do školního souboru určitě nedá. Ale chtěla si něco vyzkoušet. Opět až po nastavení správné expozice se skvrna vrátila. Už to nebyla tečka, byla to skvrna, a tentokrát úplně dole. Taně jako v transu došlo, že skvrna mění místo podle toho, kde je zrovna Daj na fotografii. Byla tam, tři centimetry nahoru a nalevo od jeho pupíku. Teď už velká jako fazole, a Tana s hrůzou zjistila, že od ní vede úzká černá čárka směrem dolů po Dajově hrudníku, ven z fotografie.

    Náhle ji napadlo, že by mu měla zavolat, aby ji ujistil, že tohle je jenom nějaká divná schíza, možná by i přijel a společně by se tomu zasmáli, vždyť nic jiného, než vada fotopapíru to být nemůže… vrátila telefon na stůl. Daj má přece dneska koncert, nezvedne to.

    Houkající sanitka dorazila k nemocnici, ze které vyběhli připravení muži v bílých pláštích. Sténajícího muže vytáhli z auta a rychle vezli na operační sál.

    Tana si nemohla pomoci. I když racionální hlas v její hlavě na ni křičel, že si jenom ničí papíry, něco jako by ji pohánělo vpřed. Jen jeden snímek, a pak už to tu zabalí, uklidí a půjde spát, slibovala si. Otočila kolečkem ve zvětšováku a vytáhla hlavu s filmem úplně nejvýše. Dajův hrudník byl teď přes celý obraz. Rychle ho zaostřila a stejným počtem sekund osvítila fotopapír: tak, aby místo, kde se objevovala skvrna, bylo přímo uprostřed a velké přes celý papír.

    Muž na operačním stole si uvědomil, že už neleží v sanitce. Někdo na něm právě stříhal oblečení, ležel na sále pohotovosti nemocnice a slyšel vzrušené hlasy mluvící o jeho podivném zranění. Mluvily na něj, došlo mu vzápětí. Ale i když rozpoznal otázku, odpověď pro ně neměl.

    "Hrál jsem..." vypravil ze sebe.

    Papír se líně svezl do vývojky. Deset sekund. Minuta. Dvě. Taně bušilo srdce vzrušením, ale zdálo se, že její pokus nevyšel. Na papíru byla prostě jen nedostatečně nasvícená zvětšenina břicha jejího přítele. Počkat! Nedošlo jí, že když oddálí světlo od papíru, bude muset přidat čas osvitu. Vytáhla nový papír.

    Klávesista se pomalu uklidňoval. Vlastně usínal: dostal silný lék na bolest a místní anestetikum a chvílemi sledoval zašívání tržné rány na břiše. Všechno už bude…

    Od zvětšováku k vývojce skoro běžela. Naklonila misku a pomalu do ní zasunula fotopapír. Zahoupala s ní a --

    Rána se podle všeho ozvala na dvou místech současně. Mladá studentka fotografie Tana Gorovanová (21) přišla o obě oči, když vinou podivné chemické reakce vyvolávací lázeň v její fotokomoře explodovala. Naštěstí se jí podařilo křikem přivolat vrátnou školy, která jí zavolala sanitku a ta dívku odvezla na popáleninové oddělení Městské nemocnice. Učitel klavíru a klávesista kapely Dým Daj Jiran (25), který v tu chvíli ležel se zraněním v témže zařízení, toto štěstí ovšem neměl. Nespecifikovaná výbušná látka mu doslova roztrhala dutinu břišní a způsobila zranění, kterým na místě podlehl. Příčiny obou výbuchů jsou v šetření policie a znalců.

    Cosi malého se vydalo do světa. Zamrkalo to, jak si to zvykalo, že už není v těle, ale rychle se vydalo ven z nemocnice a o dva domy vedle - přímo k porodnici. No jo, nemají se fotit, uvažovalo. Tu povídanku s duší zná přece každý.

    Tak třeba to tentokrát bude kytarista…