Týden v psychiatrii aneb aktuality o nevlivnějším světovém náboženství 12. 1. – 18. 1. 2014

Týden v psychiatrii aneb aktuality o nevlivnějším světovém náboženství 12. 1. – 18. 1. 2014

Tento text je reflexí událostí minulého týdne, které tak či onak souvisí s psychiatrií. 

1. (MF DNES 17. 1.) Zprávou týdne jistě je, že se letos ve státní Fakultní nemocnici v Hradci Králové začne praktikovat tradiční čínská medicína. Především akupunktura, která podle ČLK skutečně léčí algický syndrom- tedy bolest. Skeptičtí lékaři z České lékařské komory jsou znepokojeni: „Obávám se, že tím otevřeme Pandořinu skříňku směrem k šarlatánským metodám,“ řekl předseda Vědecké rady komory Zdeněk Mrozek- podle všeho před tím, než se dozvěděl, že lékaři budou v nemocnici také moxovat, baňkovat a provádět termoterapii a fytoterapii. „To už nejsou metody, které by byly u nás uznány jako léčebné. Kam to pak povede? Budeme místo moderní léčby léčit pacienty zaříkáváními?“, kritizuje Zdeněk Mrozek.

Otázka zní takto: Pokud určitá frakce lékařů bojuje vehementně proti pseudovědě, a pokud psychiatrie je pseudověda, proč ji tito lékaři nekritizují?

Jednoduchá odpověď by byla, že psychiatrii nekritizují, protože se na lékařské fakultě naučili, že psychiatrie je legitimní součást medicíny. Kdyby se ve škole naučili, že legitimní součást medicíny je homeopatie, neměli by proti similia similibus žádné námitky. Jenže to není uspokojivá odpověď. Homeopatii nebo baňkování medici nestudují; proč tedy studují psychiatrii?

Vidíme, že v medicíně existují mechanismy, které dovedou oddělit zrno od plev. Proč tyto mechanismy nedokážou oddělit psychiatrii od medicíny? Liší se snad psychiatrie něčím důležitým od ostatních léčebných pseudověd? Je v psychiatrii něco- jakási evolučně vzniklá adaptace- co jí umožňuje přežívat v těle vědecké medicíny a parazitovat na něm? Ano.  

Alternativní medicína- např. akupunktura, homeopatie, osteopatie nebo má oblíbená Bachova květinová léčba- se liší od medicíny na úrovni TERAPEUTICKÉ. Terapie alternativní medicíny jsou založeny na nevědeckých přírodovědných představách a jsou neúčinné (resp. jsou velmi účinné, ale nejsou účinnější než placebo) S něčím takovým si skeptici dokážou poradit. Oni koneckonců VĚDÍ, že AM nemůže fungovat- a klinické studie jim to jenom potvrzují. Navíc k alternativní medicíně existuje „správná“ alternativa: vědecká medicína.

Rozdíly na terapeutické rovině jsou důsledky rozdílných odpovědí na otázky: Co je podstata nemoci? Jak nemoc vzniká? Jak nemoc léčit?

To jsou významné rozdíly. Přesto cítíme, že alternativní medicína a medicína mají něco společného. Co to je? To nejdůležitější: Označují výrazem „nemoc“ tu samou entitu. Nebo jinak: Mají stejnou představu o tom, co to nemoc JE, stejnou definici nemoci.

„Alternativec“ má svéráznou představu o vzniku nemoci a dokonce o její podstatě, a tudíž i o její terapii; nemusí se s lékařem shodnout na tom, jakou nemoc pacient má a zda nějakou má- přesto výrazem „nemoc“ míní oba to samé: nemoc je nedostatečná kvalita pacientova TĚLA.    

Psychiatr ovšem výrazem „nemoc“ míní něco úplně jiného: nemoc je nedostatečná kvalita pacientovy MYSLI. Jenže co to je mysl? Obsahem mysli není nic jiného než to, jak člověk interpretuje svou životní situaci, jaké představy má o světě, o svém životě, o své budoucnosti a minulosti, o druhých lidech. Jak něco takého vzniká? Učením. Jak může být něco takového choré? Metaforicky.

Vidíme, že psychiatrie je pravý opak alternativní medicíny. Alternativní lékaři mají alternativní představy o podstatě nemoci, o tom jak nemoc vzniká a jak ji léčit, ale definují nemoc stejně jako lékaři. Psychiatři ale definují nemoc JINAK než lékaři. Oni prostě výrazem „nemoc“ označují NĚCO JINÉHO než lékaři: jinou věc, jinou entitu.

Je zajímavé, že třebaže v tom nejdůležitějším- definici nemoci- se psychiatrie od medicíny liší, v tom ostatním- představách o podstatě nemoci, jejím vzniku a terapii- se od medicíny NELIŠÍ- protože to z medicíny PŘEBÍRÁ. Čili psychiatrie je jakýsi zrcadlový obraz alternativní medicíny. (Mimochodem soudobá psychiatrie přebírá představy o podstatě nemoci, její etiologii a terapii z endokrinologie: šablonou „duševní nemoci“ je cukrovka, šablonou terapie „duševní nemoci“ je hormonální substituční léčba. Celé odstavce z textů o cukrovce by klidně mohly být v textech o „schizofrenii“ nebo „maniodepresivitě“- je to až legrační.)

Teď se pokusím formulovat vztah mezi medicínou, AM a psychiatrií. (Upozorňuju, že vím, že tyto tři podniky nejsou dokonale oddělené, protože AM používá i psychiatrický koncept „duševní nemoci“. Přesto budu v zájmu přehlednosti vztah formulovat jako by dokonale oddělené BYLY, protože AM by byla AM i bez „duševních nemocí“) Můžeme to tedy shrnout takto: Alternativní medicína PŘIJÍMÁ medicínské nemoci a VYMÝŠLÍ si své vlastní terapie, kdežto psychiatrie PŘIJÍMÁ medicínské terapie a VYMÝŠLÍ si své vlastní nemoci.

S něčím takovým si skeptici nedokážou poradit. Psychiatrické představy o etiologii a terapii „duševních nemocí“ jsou PŘEVZATY z medicíny- takže nepůsobí nevědecky. Klinická studie je metoda přírodovědeckého výzkumu založena na PŘEDPOKLADU, že se jí účastní NEMOCNÍ lidé- pokud do ní zařadíte zdravé lidi, klinická studie nemůže odhalit, ani že nejsou nemocní, ani že jim testovaná léčba nepomáhá. Navíc k psychiatrii neexistuje žádná alternativa- prostě proto, že je to dokonale pomýlený podnik a alternativa- lepší nebo horší- může existovat jedině k tomu, co je nějakým způsobem SPRÁVNÉ.

Čili vidíme, že psychiatrie je na parazitickou existenci v metaforickém těle medicíny adaptována opravdu dobře. Psychiatři prohlašují: „Duševní nemoci jsou jako jakékoliv jiné nemoci“, skeptici to slyší a mlčí.

2. (MF DNES 14. 1.)  Takovou „nemoc jako jakoukoliv jinou nemoc“ má i žena z Duchcova, kterou loni v květnu, když se s manželem vraceli s diskotéky, napadlo několik Rómů. Muže bili pěstí do hlavy a do břicha, strhli ho na zem a kopali do něj. Naše žena podstoupila zhruba stejnou proceduru- jen v ženském provedení.

Teď je nemocná- přestože rány utržené při útoku se už dávno zahojily: Rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha se symptomy agorafobie s panickou poruchou. Co to je ta posttraumatická stresová porucha? Dle MKN: Posttraumatická stresová porucha (F43.1) začíná jako opožděná nebo protrahovaná odpověď na stresovou událost (…) Typické jsou epizody znovuoživování traumatu v neodbytných vzpomínkách‚ snech nebo nočních můrách‚ které se objevují na přetrvávajícím pozadí pocitu tuposti a emoční oploštělosti‚ stranění se od lidí‚ netečnosti vůči okolí‚ anhedonie a vyhýbání činnostem a situacím‚ upomínajícím na traumatický zážitek. Obvykle se objevuje vegetativní hyperreaktivita a zvýšená bdělost‚ zesílené úlekové reakce a nespavost. S uvedenými příznaky je obvykle spojena úzkost a deprese a nejsou řídké ani suicidální myšlenky.

Vidíme, že se jedná o stav MYSLI. Jak něco takového vznikne? Jakou to má souvislost s útokem?

Žena utrpěla údery do hlavy; skutečně ale může někdo věřit tomu, že by „symptomy PSP“- znovuprožívání traumatu, emoční oploštělost, netečnost vůči okolí, atd. - byly projevy změn v mozkové tkáni, vyvolaných těmi údery? Není to spíš tak, že po traumatickém zážitku žena prostě jinak vyhodnocuje svou životní situaci? V takovém případě by za ženinými „symptomy“ nebyla léze ale učení. A pokud může vzniknout učením PSP, proč by nemohla vzniknout učením „deprese“, „manie“ nebo „schizofrenie“ (kdyby tedy byla „schizofrenie“ nějak definována).

Psychiatři to ovšem vidí jinak. Podle nich žena jistě je SKUTEČNĚ nemocná- jak jinak vysvětlit to, že je v pracovní neschopnosti, léčí se a předpokládaná délka léčby je jeden až dva roky.

3. (MF DNES 16. 1.) V žádném případě ale není duševně nemocný muž, kterému vadila reklamní melodie zmrzlinářského vozu tak moc, že vzal nůž a rozřezal jeho pneumatiky. Pokud by prý nezakročil, zešílel by. Proč není „duševně nemocný“, vždyť nemorální a nenormální je to dost? Protože je to vlivný švédský obchodník a multimilionář Percy Nilsson, kterému patří mimo jiné hokejový klub Malmö Redhawks.

Zpráva dokládá to, co my říkáme- že společensky úspěšní lidé se dopouštějí stejných nemorálních nenormálností jako lidé společensky neúspěšní: taky napadají své bližní, házejí po lidech nože na mazání másla¹, nesmyslně ničí věci, jezdí bezohledně autem (Janoušek!)- jenom za to nebývají psychiatry označováni za „duševně nemocné“ a násilně hospitalizováni. Představme si, že by to samé co boháč Nilsson udělal někdo, komu se v životě až protivně nedaří. To by se nacházela psychopatologie: bludy, halucinace; to by se násilně hospitalizovalo!

4. (MF DNES 18. 1.) Duševně nemocný není ani bezdomovec, který se snaží získat ubytování s plnou penzí tak, že volá na policii a hlásí, že někde je bomba: Třiatřicetiletý bezdomovec Pavel Menda z Mostu si vymyslel svérázný způsob, jak si zařídit bydlení. Z vězení si udělal ubytovnu, ve které je o něj postaráno. Z posledních čtyř let strávil za mřížemi tři a půl roku, teď ho čeká další soud.

(…) v říjnu volal na 158 znovu, tentokrát byl jeho cílem supermarket v Mostě. „V Kauflandu je bomba, je to nutné, děkuji, Menda,“ oznámil. Zatímco policie evakuovala lidi z obchodu, Menda šel na služebnu strážníků. Vazba už ho neminula. V únoru půjde před soud a má naději, že za mřížemi si pobude až pět let.

Proč není pan Menda duševně nemocný? Protože to, co dělá, je příliš normální, tj. příliš pochopitelné. Je to záležitost empatie. Každý si řekne: Na jeho místě bych třeba udělal to samé. Koneckonců, komu se chce mrznout na ulici? Samozřejmě by se mohlo stát, že by si psychiatr vymyslel, že pan Menda je proto bezdomovec, že trpí „duševní nemocí“- jeho způsob uspokojování základních biologických potřeb by ale za „symptom duševní nemoci“ neoznačil.

Zpráva dokládá, že vězeňské služby poskytované státní organizací můžou suplovat humanitární služby, které státní organizace zjevně není schopna poskytnout. Což je zajímavé. Víme, že psychiatrická léčebna je druh vězení. Pokud může humanitární či sociální funkci plnit kriminál, nemůže takovou funkci plnit i psychiatrická „nemocnice“?

Szasz humanitární funkci psychiatrické léčebny rozpoznával. Uvádím úryvek z interview pro časopis Reason²: (…) to nás přivádí zpět ke starému, předválečnému systému, kdy v jedné léčebně bylo až 15 000 pacientů. Nebylo nic jednoduššího, než odtamtud utéct- nebyly obklopeny ostnatým drátem. To, že pacient „byl propuštěn“ běžně znamenalo, že utekl. Personál léčebny po vás nepátral. Ale ta skutečnost, že většina lidí zůstávala, naznačuje, že neměli kam jít a že pro ně léčebna nebyla konec konců až tak strašné místo- obzvláště před tím, než je psychiatři začali léčit.

Psychiatrická léčebna humanitární funkci plnit může. A skutečně to pro bezdomovce nemusí být až tak strašné místo- pokud nedostávají elektrošoky a pokud dávky „léků“, které v psychiatrické léčebně nemůžete nepolykat, nejsou příliš vysoké. Jak moc psychiatrické léčebny suplují humanitární zařízení? To nevím. Budu takovou funkci zkoumat jako MOŽNOST- i proto, že se najdou lidé, kteří údajnou humanitární funkcí psychiatrických léčeben psychiatrii obhajují.

„Pacienty“ z každé psychiatrické léčebny lze rozdělit do čtyř skupin. Jsou to:

1. Ti, kteří tam byli dovlečeni

2. Ti, kteří tam vstoupili "dobrovolně", protože věděli, že kdyby tam nevstoupili dobrovolně, byli by tam dovlečeni

3. Ti, kteří tam vstoupili dobrovolně a zjistili, že nemůžou odejít

4. Ti, kteří tam vstoupili dobrovolně a ještě to nezjistili.

Pokud psychiatrická léčebna plní humanitární funkci, měli bychom přidat ještě pátou kategorii: Ti, kteří psychiatrickou léčebnu využívají jako humanitární zařízení.

Proti něčemu takovému mám dvě námitky: Především 1. se „pacienti“ z hypotetické páté skupiny liší od těch ze čtvrté jen v jedné věci- a to je jejich motivace pro vstup do léčebny. Jejich přesun do třetí kategorie je tedy jen otázkou času. Dále 2. by to byla značně předražená humanitární pomoc. Jeden den hospitalizace v psychiatrické léčebně stojí podle VZP 1333 Kč. Co by za to dali čeští penzisté…

4. 2. 2014

1) Ano, nastal čas na odkaz na text, ve kterém pan psychiatr Höschl vysvětlil, proč by měla být žena, která hodila během hádky po své sestře nůž na mazání másla, dva měsíce vězněna a mučena. Je zde: http://www.hoschl.cz/index.php?text=4288&lang=cz

2) Interview je dostupné zde: http://reason.com/archives/2000/07/01/curing-the-therapeutic-state-t jeho překlad zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=399547