Stává se fraškou stará tragedie

 Zase je v ulici, šlape na chodníku
svoboda, děvka hrozně laciná
je k mání zkrátka všem, nemá holka kliku
jen trochu září, ihned zhasíná
Frustraci předá pěkně na syna
v zoufalství rána blůzku zapíná
tatam je hrdost, byť jen patina
Prý předá sílu to, co nezabije
Z přepychu často zbývá latrína
stává se fraškou stará tragedie

 Je na mol opilá, v zádech cítí dýku
vždyť je to blbost, děsná kravina
aby se trůnu vzdal král, to kvůli styku
království směnil právě za klín a
za lásku, jíž se tolik zaklíná
Zhrzená coura zuby zatíná
Dostává prachy, slyší, platí, na
Tou samou vodou sklenku nenalije
zhroutí se pod stůl, zvyklá na vína
stává se fraškou stará tragedie

 Brali ji násilím, to zas bylo křiku
ke vzdoru síly marně napíná
každý se vrhl hned na svou republiku
znectěná leží nyní krajina
před všemi, na dně, jako lavina
spouští se vše, co právě začíná
na zdi se mihl knírek Stalina
obscénnost, zvrhlost nijak nezakryje
Světélko mizí, mizí v bažinách
stává se fraškou stará tragedie

 Co jenom dodat? Jako malina
hnije, co zrálo v hustých travinách
alespoň šance, ta prý vždycky žije
oberou hráče nová kasina
stává se fraškou stará tragedie