Prohnat vítr

i mne dlho trvalo, kym som zakorenila...a to ani nebolo v inej zemi, len meste...ale niekedy si aj tak  hovorim - som tu skutocne doma?

Pôvodný domov už neexistuje,  býva tam  niekto iný, záhrada už nie je tou, čo bývala, susedia umreli...vlastne už niet kam vrátiť sa, aj keby som chcela...

*

Stále se zamýšlíme, zda ta která volby byla ta pravá. Jak to ale poznat dopředu?*

No jo Lothar a jeho obytňák!Pravda,pravda.....***

Nedokážu přesně popsat pocit, který to ve mně vyvolalo. stesk? smutek? melancholii? smíření se s tím vším, a že jiný to nebude? Nevím. Moc se mi líbila věta "Jenže dneska večer připomínal Lothar ze všeho nejvíc povadlej, přesazenej, stárnoucí strom, kterýmu se nedaří v nový hlíně zakořenit."

Prní tři řádky mě málem odradily, ale teď po dočtení mě těší, že se tak nestalo. Spolu se steskem po domově je v tom textíku zachycena taky touha po "kočovném" životě, jehož tvůj protagonista kvůli jedné lásce zanechal a druhou tak ztratil.

T*

kořenový systém někdy zatěžuje(

Pěkné /*

Lubo :-DDD díky

ďalšia z tvojich zo života, napísaná pocitovo, známka toho, že nie si zahľadený do seba, ale pozoruješ a vieš sa vcítiť do iných *

(patrně - máš 2x v jednej vete a v tej poslednej by stačilo churavé srdce bez "svý", aby sa neopakovalo svý, svýho)