...

Neblbni, prosím... ještě než jsem to dořekl, zabouchla dveře.

Tohle bolelo. Ne tak ani kvůli tomu co mi stručně v tříminutovém monologu oznámila, ale že vůbec přišla.

Bolelo to o to víc, oč jsem věděl, že si za to všechno co se stalo v posledních několika měsících můžu vlastně sám. Posral jsem, co jsem mohl. Už podruhé v životě.  Pohled mi sklouzl na nezalepenou obálku, kterou ještě před svým odchodem položila na otlučenou dřevotřískovou desku stolu vedle počítače a papírový košíček na cukroví ozdobený myrtou a bílou stužkou...

Co na něm prosímtě vidíš? Znáte se krátce, navíc je mladší jak Ty...

Má mě rád, a já jeho, špitla.

Co?! Ale já Tě miluju! Ty to víš, víš to! chtělo se mi na ni řvát, ale nešlo to.

Ano?

Obdivoval jsem ji, jak dokázala být za každé situace relativně klidná. Ano?  Tak proč si mi to nikdy nijak nedokázal? Proč jsi mi lhal? Proč jsi se ke mě choval tak hnusně, když jsem Tě potřebovala nejvíc? Proč si se s ní vyspal a pak dělal, že se s ní neznáš? ...

Polkl jsem... Víš, já... Vysvětlit racionálně všechny důvody svého chování jsem v tu chvíli nedovedl.

Nevím, ani vědět nechci! Měj se!

Neblbni, prosím...

...

"Víte, byl bych rád, aby byla šťastná. Třeba s někým jako jste Vy, s čestným a férovým chlapem." vzpomenu si na to co říkal Mizera, potom co jsem mu dal kvůli ní skoro před rokem a půl přes hubu. I na to, co mi nedávno řekl, když jsme spolu byli sami u přehrady...

Kamarád taky rád, zamlaskal Jarda zpoza dveří, a vyrušil mě. Co chtěla, ka-ma-rááádka? Už tu dlouho nebyla. Ááá, koláčky, ty já rád, a doprdele, svatební? Domácí aspoň?

Vem si, stejně nemám chuť. Huhňavé díky a drobečky na služební košili. Neupatlej to, říkám rezignovaně, když si prohlíží svatební oznámení. Je překvapený. Takže ten soudce? To je dobrý, vrah, polda a soudce. Myslíš, že ji zbouchnul? Nejraděj bych Jardovi řekl, ať jí a drží hubu, místo toho zavrtím hlavou. Ještě aby s ním byla těhotná, to tak.

To nevím.

Kolik mu je? Dyk je mladší než ona, ne? Frajírek jeden pražskej, namachrovanej. Myslíš, že ji sbalil ještě při procesu, nebo až potom. No, až se to doví... Počkej, kam jdeš? Řek sem něco blbě? Já myslel, že se mnou máš do šesti příslužbu, hej! Šéfe...?