Spokojený vůl

Na světě existují místa s vysokým platovým průměrem, nízkou nezaměstnaností a čistým vzduchem. Na Moravě se jim říká například Brno. Existují i hornické a průmyslové oblasti s nízkým platovým průměrem, vysokou nezaměstnaností a vzduchem tak černým, že by se dal bez problému koksovat. Takovým se na Moravě říká například Ostrava (alespoň tedy její moravské části ;-) ). Na širém světě existují i osoby, u kterých nikdy dopředu nelze vědět, co chtějí, a které přimějí člověka vykonat věci, které by v životě neudělal a jít na místa, kam by v životě nepáchl. Těm se na Moravě říká holky. A existují lidé, jejichž humor je toliko černý, že by se dal koksovat stejně snadno, jako ostravský vzduch. Těm se tu říká Finové. A existují osoby, kteří se holkami nechají přimět přestěhovat se z Brna do Ostravy a začít pracovat s Finy. Těm se zjevně říká volové.

Výše popsané definice pochází z mé vlastní zkušenosti. Žil jsem v Brně do doby, než jsem potkal holku, která má ráda Beskydy. Sám pocházím z podhůří Hrubého Jeseníku a tak, díky společné zálibě v horách a sportu, se velmi snadno z Holky z Hor stala přítelkyně, z přítelkyně manželka, z Frýdeckého podhůří Beskyd domov a z ostravské pobočky finské firmy chlebodárce.

Když jsem v brněnské firmě dával výpověď, ředitel se mě zeptal proč a kam odcházím. Neměl jsem v úmyslu mu lhát, což vyústilo v otázku „Ty vole, máš všech pět pohromadě? Nechceš radši odvézt do Bohnic, než tu Tvoji výpověď podepíšu?“

Při prvním setkání se svými novými kolegy jsem byl pozdraven „Haista paska!“. Ve skutečnosti to není finský pozdrav, v doslovném překladu to znamená „čichni si k hovnu“. Jedná se o obvyklý způsob, jakým se Finové posílají do míst, kde záda ztrácí slušné jméno. Zvláštní pozdravení bylo odůvodněno tak, že přestěhovat se na smradlavé Ostravsko kvůli holce nebo horám může pouze „nesvéprávný vůl“.

S místem bydliště a práce souvisí i škola. Navazující magisterské studium jsem se rozhodl dokončit na jedné z ostravských univerzit. Během konzultace s vedoucím diplomové práce přišla řeč i na důvod takové změny. Z mého „životního příběhu“ pan akademik, Ph.D., vydedukoval závěr „No tak to jste vůl“.

Původně jsem se snažil situaci čelit a volem nebýt, ale jak se tu na Ostravsku říká, „snaha neni koksovatelna, vole“. Něco pravdy na tom je. Rezignovaně jsem pak svoji volovitost prokonzultoval s manželkou. Po chvíli přemýšlivého ticha prohlásila „Jo, podle tědle měřitek seš vul. Ale spokojeny vul a o to přece de, ne?“