Vesničanka TVAR-ZE-SÍTÍ.

Jdu po špinavém chodníku, kolem zaprášených domů,

Vyhýbám se spoustě lidí a divím se tomu,

Kam všichni lidé pospíchají, ale i já spěchám.

I já se řítím proudem lidí, jdu odněkud někam.

Jsem tím kvapem unavená i druzí tak vypadají

Chodci se tu nepozdraví, na sebe se neusmějí.

Jdu městem, vzpomínám na vesnici, kde se všichni znají

Kde zastavíš se na pár slov, lidé se usmívají

Kde zašumí větve stromů, zatančí vítr v trávě

Kde usměješ se hře koťat i když jsi smutný právě

Jdu městem, ale jsem venkovanka celou svojí duší

Jdu městem ale aspoň občas  do přírody musím.

Tam v noci je opravdová tma a hvězdy, ticho, klid

Tam neslyším hluk aut, tramvají a  nočních chodců znít.

Vím že město potřebuju a to hlavně k tomu

Že se vrátím na vesnici vždycky jako domů.